Quijote

Že prý žít v plastelínovým světe je ubohý
řikáš, že kašleš na snění
protože pak nevidíš, co se kolem děje
a co to je?
Co je okolo?
Řekni
Ukaž
Co ti utíká
Co tak krásnýho, že to chceš vidět?
Cítit
A žít?
Víš
na mě je ta realita nějaká moc tvrdá
Obrušuje mě
A moc často mi vyráží dech
Uznávám…
je to moje slabost
Moje chyba
Můj problém
Můj boj
Ale víš
vyřeším si ho po svým
Nechám se unášet
těma svýma snama…
a světama
jsem Quijote,
tak mě, kurva, nebuď
a neber mi moji roli

na to zlato nemáš právo…