Návštěvnost
Myšlenky
Myšlenky
Nedávno jsem přemýšlela o osudu. Někdo na něj nevěří.. no.. já.. já nevím.. Osud. Já vlastně na osud asi také nevěřím.. Věřím spíš ve šťastnou náhodu.. takovou, která se jednoduše měla stát.. No ale.. nejsou šťastné a nešťastné náhody právě osud??
Opravdu by mě zajímalo, jakým dílem rozděluje nějaká "vyšší" moc náhody. Proooč.. někdo jde po přechodu právě ve chvíli, kdy se tam řítí auto, řízené opilým řidičem.. a proooč někomu jinému právě ten den nezazvonil budík a díky tomu na tom přechodu nezemře právě on???
Tak sakra! Kdo to měl teda štěstí?? Ten, kdo přežil anebo ten, kdo zemřel? A jak osud rozděluje nemoce? Si řekne.. hodím něco na tebe.. tebe a tebe.. protože ty jsi míň, než ten druhý anebo právě proto, že jsi víc a vezmu tě z tohohle nešťastnýho světa.. Máš totiž štěstí, zatím to nevíš, protože žiješ podle zákonů týhle zeměkoule.. a vnímáš tu hroznou nemoc, jako utrpení. Ale neboj, vlastně je to výhra.. budeš se mít skvěle.. jen dočkej času.
Nedávno jsem si sama se sebou hrála takovou menší psychohru.. Tehdy zemřel jeden mladý člověk, kterého jsem znala.. z ničeho nic.. Jednoduše řekl, že se necítí dobře, skácel se.. a zemřel. Do háje!!! Osud??!!! Dobrý no.. svět se přece točí dál. A já jsem sama na sobě, pod vlivem této nepochopitelné události, začala zjišťovat míru mé lásky či závislosti, na jiných lidech.. Hra má jednoduchá pravidla.. stačí si představit, jaké by to bylo, kdyby mi ze života zmizel ten, či onen.. a dle míry "rozrušení" či bolesti.. vám dojde spousta věcí.. Ano, hnusná hra.. ale poctivá a rozhodně vám řekne pravdu o tom, co cítí vaše srdce..
Onehdá jsem zaslechla, jak se nějaký muž ptá ženy něco ve smyslu.. "kdy jsi udělala něco bezprostředního.. kdy jsi prožila něco naplno tak, aby jsi neřešila to, jak vypadáš, co si o tobě myslí ostatní, to, jaká jsi uvnitř? Kdy jsi naposledy opravdu žila, kdy jsi naposledy opravdu prožila daný okamžik?" No.. donutilo mě to zamyslet se.. protože.. ano.. odpověděla bych v tu chvíli asi stejně, jako ta žena.. "Asi nikdy". Uvízlo mi to v hlavě a pořád si opakuji.. Proč se trápím pro to, jaká jsem? Proč si neumím víc užívat života s tím, co mám.. místo toho, abych přemýšlela nad tím, co mi chybí?
Nj.. hlava.. spousta myšlenek.. které vám dávají strašně moc zabrat.. nutí vás přemýšlet nad blbostma i neblbostma, až někdy začnete závidět tzv. "jednoduchým" lidem, kteří žijí z okamžiku na okamžik.. a neřeší..
Co jsem to vůbec na začátku chtěla říct? I když.. není to nakonec fuk? :-)
Carpe Diem.. a zkusme se nebrat tak vážně.. Pro každého z nás je na světě někdo, pro koho jsme právě my, ti dokonalí :) Někdo, kdo nás má rád a nebojí se, dát nám to najevo. Někdo, kdo zná naše chyby a přesto se k nám chová, jako bychom dokonalí byli.. Někdo kdo nás nechce ztratit..
Uuuaaauu.. to je dobré no ne? (-:
Komentáře (17)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskNějak jsem sem na chvíli zabloudila. Teda, Amelie, jak to , že to vidím tak strašně podobně?
Já teda to Carpe Diem pořád zkouším nacvičit a že by se mi to úplně vedlo, to nemohu říct. Ale snaha je. :-))
09.03.2015 15:25:26 | A42
no, já taky trénuju, to carpe.. to víš, nic není zadarmo a kdo říká, že carpe diem(uje) každej den, tak kecá! :)) díky za zastavení :)
09.03.2015 16:53:59 | Amelie M.
krásné zamyšlení... no já nevím, zda existuje osud, ale věřím v něco mezi něčím...věřím na zázraky, drobné zázraky, jak mi je třeba s někým, na jiskry v očích... malé denní zázraky...
to je dobrá psycho hra, představit si, co bychom dělali, kdyby nám ten či onen zmizel ze života, já si to vůbec neumím reálně představit, fakt ne...když odcházel táta, bylo to příznačné a "očekávané" a když to nastalo byla to neskutečná ráda.. co teď?? jak?? naprosto nepřipravená jsem ze schodů pouštěla skleněné lahve, dole se rozbily a já pozorovala střepy...cítila jsem se stejně, bolest převyšovala ostatní, ale musela jsem dál a pak jsem začala tátu cítit, že tu je se mnou, povídala si s ním a dělám to dodnes...už mi nemůže odpovědět, ale naslouchá a mně to stačí...
a svoje malé bezprostřední blbůstky dělám každý den, nikomu neubližují a jestli někdo kroutí hlavou?? nevadí... proč ne... :-, mám ten svůj malej svět bláznivin ráda... je to pravda, máme kolem sebe ty, kteří nás milují ať jsme tak nebo tak, našli jsme je a oni nás a to je ohromnej zázrak, protože to tak být nemuselo...
27.02.2015 14:43:51 | zelená víla
.. ale musela jsem dál.. to je asi to nejpodstatnější ze všeho.. nikdy člověk nemůže být opravdu připravený na těžké věci, co přijdou, ale vždycky musí sebrat sílu především sám v sobě a jít dál.. určitě tvůj postoj patří k těm správným.. díky za zastavení vílo :)
27.02.2015 16:29:22 | Amelie M.
Trefné a s poučkou..to je naše Amelie ;)
Musím říct že sousta lidí vnímá heslo Carpe diem jako že se 6budou chovat jako smyslů zbavení a nehledět na následky. Ale přesně o tom to není, vystihla jsi dobře že život je o tom být s těmi na kterých záleží nám a kterým záleží na nás. Pro každého takový člověk existuje jen o něm často nevíme nebo pochybujeme. Carpe diem je jako 'zpívej si jako by nikdo neposlouchal, tanči jako by se nikdo nedíval' ale asi víš jak to myslím. Líbí se mi jeden citát který říká
"Máme sklon zapomínat, že štěstí není dosáhnout něčeho, co nemáme. Naopak je to objevení a docenění toho, co máme."
Ale Ty jsi rozhodně člověk který na mne působí dojmem že si vážit umí :)
Díky za zamyšlení, Lioness
27.02.2015 09:04:08 | Lioness
ten citát, je naprosto super a přesně v tom si myslím, že opravdu spočívá ono "carpe", či pocit štěstí.. je lepší, uvědomit si nejdříve všechno to dobré, co máme, než se honit za představami..
ty jsi mě ale přechválila, díky moc za zastavení, jsem ráda, že tě něco oslovilo.. ;)
27.02.2015 16:34:31 | Amelie M.
Moc pěkné zamyšlení :-) Sice v mém blízkém okolí se ke mně nikdo nechová, jako bych byl dokonalý, ale ani bych to sám nechtěl. Dokonalost lásku nevzbuzuje a já chci být milován, aspoň občas... ;-)) Ale no dobře, je mi jasné, jak to myslíš... ;-) Ale ta hra... zrovna jsem si to zkusil, ovšem to tedy pro mě není - já to asi ani vědět nechci. A třeba umřu dřív já, tak proč se tím zatěžovat. Ty ale musíš mít silnou povahu... :-D
26.02.2015 21:33:27 | Amonasr
.. přesně tak, ty moc dobře víš, jak to myslím :)) a máš pravdu, zabalíme to tu jako první a máme po starostech - to je ale nápad, co tě napad! :))) díky!
26.02.2015 22:15:17 | Amelie M.
No tak to teda prrrr... To nebyl žádný návod a už vůbec ne pro Tebe... Tak si můžu dělat ze sebe legraci já, už mám na to věk, ale u Tebe by to nebyl snad ani černý humor... Tedy s Tebou musí být člověk fakt neskutečně obezřetný na každé slovíčko, ženská sakramentská... ;-))
26.02.2015 22:21:35 | Amonasr
.....máš pravdu,někdy si říkám,proč právě mně se v hlavě rojí různé
otázky a dožadují se odpovědí....proč ho napadá to,co ho napadá...atd...
Uvědomila jsem si pro sebe,že se může ledacos posunout,až když
člověk sám sebe více pozná,tedy to,jaký ve skutečnosti je...pod
"maskou"a když člověk zapojí svůj život do širších souvislostí bez ohraničení.....No a je skutečné štěstí a dar,když najdeme pár lidí
nebo aspoň jednoho,kteří nás mají opravdu rádi se vším všudy,jací jsme.
Ano a neberme vše smrtelně vážně,hlavně sebe ne,s humorem se se vším
hýbe lépe...../úsměv/.....Máš trefná zamyšlení.....Ji.
26.02.2015 20:54:26 | jitoush
to je krásný komentář milá Ji :) díky za něj!
26.02.2015 22:13:37 | Amelie M.
"tak sakra, kdo měl teda štěstí? Ten kdo přežil, nebo ten, kdo zemřel?"
Těch hrůz, co bdí u mého lože
zvlášť tyhle dvě, tak odlišné:
co když dnes umřu, panebože
a nebo, probůh, co když ne? Krchovský
no, co když ani jeden? těch pohledů je spousta, a řácky mě nutíš o nich přemýšlet :-)
26.02.2015 19:42:12 | hledač
no já nevím, jestli to nabízí zase tolik úhlů pohledu, tady je partie zcela jasně daná :))
krchovskej taky pořádně nevěděl, co chce, viď? :))
26.02.2015 20:18:10 | Amelie M.