Éra moderních technologií

Anotace: Člověk sem tam přemýšlí nad tím, co zlepšit ve svém životě, na čem zapracovat, co se naučit... ...

Člověk sem tam přemýšlí nad tím, co zlepšit ve svém životě, na čem zapracovat, co se naučit...

Co mi však chybí nebo spíše, na co je kladen podle mne příliš malý důraz, jsou technologie a jejich vliv na člověka (ve velké míře na stránku člověku psychickou i duchovní).

Stále častěji se setkávám s lidmi, kteří naprosto kdykoli a kdekoli zírají do mobilu. U lékaře, ve vlaku, v práci před poradou. Často v místnosti plné lidí, nezřídka mezi přáteli, se kterými by mohli komunikovat ústně. Ve většině případů běží na obrazovkách mobilů nějaké video, FB nebo hra.

Vidím to i mezi blízkými, že na mobilech se tráví hodiny času. Nepočítaje počítač a televizi. Je šílené uvědomit si, že běžný člověk tráví večer 2 hodiny u televize a k tomu mnoho času na mobilu a kolikrát ještě u počítače. Často se stává, že doba 3-4 hodiny denně je pohlcena sledováním statusů jiných lidí na sociálních sítích, videí nebo seriálů bez valného smyslu.

3-4 hodiny denně, to týdně dělá celý jeden den! Měsíčně 4 dny! Ročně 50 dnů! A za celý život? Pokud se dožijeme 80 let a technologie využíváme 60 let, tak to může závratných 7-8 let!!!

Uvažovali jste někdy nad tím? Představte si, že by vám někdo nabídl 7-8 let navíc, pokud je nestrávíte sledováním televize nebo mobilu. Je to samozřejmě přitažené za vlasy, ale řekněme si na rovinu - kolik užitečných pořadů a filmů s nějakým smyslem sledujete a kolik z toho jsou jen hlouposti?

Měli bychom se zamyslet - jak jsem na tom já? Když o tom s někým hovořím, tak se ta osoba často směje a řekne, že to moc řeším, že to je přece dnes normální. Jenže...NENÍ! To jen my jsme z toho udělali něco normálního.

Nejde totiž jen o čas, ale o to, co to způsobuje. Rodiče nemluví s dětmi (ve vlaku jela matka s asi tříletým dítětem. Bez přestání cvakala na mobilu a kdykoli se dítě ozvalo, tak ho zprdla, že nemá zlobit. A já si říkal - babo jedno, tak sakra odlož ten mobil a začni se mu věnovat, proto asi zlobí), přátelé sedí u stolu a bez přestání hledí do mobilu (papež František nedávno vyzval, abychom více sledovali tvář svého bratra či sestry než obrazovku mobilu), ztrácí se přirozené sociální kontakty, ubývá času na cokoli kloudného a smysluplného.

Někdy se na sebe zlobíme, že jsme se hněvali, byli nedůtkliví, mysleli na špatnosti. A co takhle zlobit se z plýtvání časem, zneužívání mobilů, toho, že "nemám čas"? Není právě toto větší špatnost než mnoho ostatních? Žehráme na to, že nemáme čas na návštěvu blízkých nebo na rodinu, ale není to jen následek naší závislosti?

Závislost na technologiích, kterou ze závislost nepovažujeme; to je geniální trik, jak spoutat člověka! Protože když člověk ztratí čas nesmyslnou zábavou, jak by mohl mít čas na lidi okolo sebe nebo na sebe samého?

Co s tím? Nejprve je důležité uvědomit si, že by to tak mohlo být. Pak by mělo následovat rozhodnutí něco s tím udělat. Je až překvapující, kolik času má člověk, jenž nepodléhá závislosti na technologiích. Proč se např. místo televize nebo mobilu večer třeba nezastavit k babičce na návštěvu? Učit se cizí jazyky? Zajít na koncert? Uvařit ženě/muži dobré jídlo? Zahrát si hru s dětmi?

Možností je nepřeberné množství. Důležité je, abychom od technologií obrátili pozornost k opravdovému životu. Abychom jednou nelitovali toho, že jsme roky života věnovali něčemu, co nám nedalo absolutně nic.

PS: samozřejmě je tento článek jednostranný, existují i dobré možnosti využití technologií.

A jeden zajímavý odkaz:

https://www.facebook.com/zpravy3/videos/1835698260060889/?hc_ref=ARQT5E1Hp2yeTWczJyFLJxoPVhB0FcI661ouwaZLFEJIIeYMHg8cXWXTZy7a0NcbGMI&pnref=story