Co jeden den tě ubíjí
To druhý den tě posílí
Co z neznalosti odmítáš
To poznáním pak přijímáš
Co zdá se ti, že nepřijde
To přijde než se naděješ
Co bojíš si jen připustit
To musíš sám si zakusit
…
Ty zákony života nepsané
přesvědčí nás ač nechceme
vlnko
já bych nic neměnil
rád jsem četl
:-)
11.07.2019 18:35:22 | piťura
Díky, jsem ráda, že tě moje úvaha zaujala :-)
11.07.2019 19:53:58 | vlnka
:-D***
/tak vidíš vlnko..náš renomovaný nadkritik Ti pochválil tři tečky..tím se zatím nemůže nikdo pochlubit..../
11.07.2019 13:40:16 | Frr
Díky, alespoň nějaké pozitivum :-)
11.07.2019 19:54:37 | vlnka
Ve 4.sloce má být "bojíš se" bojíš nemůže být samo. A paradoxy není nejlepší, tam by patřilo nějaké rozhodnější tvořivější slovo. Paradoxy jsou zvláštnosti vznikající mimoděk, my se tu bojíme něčeho záporného, co se (paradoxně) může projevit kladně. Ale nejsou to přímo "paradoxy". Líbí se mi jak jsi zvládla ty 3 tečky. Oddělují příbuzné úvodní sloky od závěrečného shrnutí. Ty tečky nejde dát lépe.
11.07.2019 12:38:05 | Karel Koryntka
Díky, jsem ráda, že tě moje úvaha zaujala natolik, že jsi se jí podrobně věnoval :-)
11.07.2019 19:56:29 | vlnka