z fronty

Kde se ty chvíle jenom berou?

A kam ztrácejí?

Občas se u starých fotek divím datu jejich pořízení - pozitivní fotky nekorespondují se špatným obdobím a naopak.

To jsem měl tolik síly v minovým poli chodit rovně a v polonahém létě tolik strachu, abych sázel miny před své hranice?

Říkám si: byl jsem to já? Jsem to já? Jsem vlastně tady?

Pak se zastavím…

Pravda, nejsem, teda nebyl jsem, ale teď se na sebe dívám zeshora, jak datluju cosi do klávesnice, zabořen kdesi v blatech u Sommy a nevidím, než ta minová pole. 

Minová pole pod rozkvétajícím jarem …a dobře volím klávesy

abych nešlápl špatně.