Anotace: Krátká reflexivní báseň o hranicích jazyka a lidského porozumění. V jednoduchých slovech ukazuje, že i to, čím se dorozumíváme, nás může od sebe oddělit.
Říkáme je denně, píšeme je denně,
ale málokdo jim rozumí —
písmenům.
Někdy rozlišujeme velká a malá,
někdy do nich vkládáme celý život —
do písmen.
Dá se jimi vyjádřit takřka všechno,
když se dobře napíší a pochopí —
písmena.
Ale častěji se stane,
že si lidé doopravdy nerozumějí,
a to pak nepomůžou
ani ta písmena.