Mamince...

Ano, tuhle modrou stránku našich duší všichni nechápou. Tím spíš v dnešním uspěchaném světě:( PS: Lyrika v Tobě se nezapře ;)

20.04.2012 11:15:45 | Dorimant

I když vždycky jsem tak šťastná nebyla... to mi věř..

21.08.2007 12:44:00 | TerA

Když jsem si to četla uvědomila jsem si jak mám moc ráda svoji mámu a tátu taky... a jak jsem šťastná za to že oni mně taky a že se nebojí to dát najevo... kdyby to šlo strašně ráda bych ti něco z toho dala... v naší rodině je toho totiž strašně moc... když nejsme moc při penězích máme jeden druhého a já jsem šťastná že je tomu tak... nevím co bych ti měla poradit... možná promluvte si...

21.08.2007 12:43:00 | TerA

Taky mám pocit,že rodiče milují více mou sestru.Za všechno špatné dostanu vynadáno.Někdy bych chtěla,aby mě pochválili třeba za jedničku co donesu ze školy.Ano je to bezvýznamné,ale pro mě by to mělo hodnotu.I když jen malou pochvalou.Podle mě si nevšímají jedniček co donesu (ty ihned zapomenou),ale pětek,které mi vyčítají i o týden později.Takže vím jak se cítíš,pokud je ta úvaha pravdivá.Držím pěsti.
PS:Moji rodiče si myslí,že psaní je jen mrhání časem a nikdy z toho nic mít nebudu.

10.07.2007 13:40:00 | Arey

Není špatný se někomu vybrečet na rameno, jsem ti
plně k dispozici, ale z košile nechci pak mít Mrtvé
moře. Nejsem sice kněz, ale ani ten nejbližší přítel,
příbuzný nemůže být anděl. Někdo k někomu ulpěl více,
k srdci, jiný třeba ne, zvlášť v rodině. Každý získá
jiné geny, ale to už tady spoustu lidí omlelo jako
divoká voda za ta léta ohobluje balvany na jemný písek.

Máš jistě nějakého přítele, který tě něžně pohladí,
řekne ti pár hezkých slovíček, aby ses cítila líp,
v bezpečí.

Tak se drž. Jehla

05.07.2007 11:19:00 | jehlaspichlas

Úžasná výpověď...
Tady jsem si znova uvědomil, jaký mám štěstí...
Taky mám čas od času naše chuť přizabít, ale to není totéž...
A víš, co je na tom nejlepší, že ty nikdy na svoje děti nebudeš taková, protože ti to celý tvoje dětství vadilo...
Nebudu tady házet větama, jako: "to bude dobrý". Nejspíš ještě dlouho nebude a dost možná to bude ještě horší. Ale stejně. Máš bledě modrej svět, přátele... A úžasný srdce... Drž se..

12.06.2007 14:05:00 | Blázen? =)

Bože, jak nekonečně smutné.. jak hluboké ...
jak marná jsou slova...
Víš, nechci se rýpat v tvých ranách, jen přemýšlím.. tam musí něco být.. něco o čem nevíš, co ví jen tvoje máma .. rodiče mají velkou odpovědnost za citový vývoj svých dětí.. materiální zabezpečení je zdaleka není nejdůležitější!! Způsobená traumata nebo citové deprivace mohou mít (a mají) dalekosáhlé negativní důsledky, leckdy mohou zničit život... bohužel si to rodiče často neuvědomují, materiální nedostatek se překoná, citové strádání nikdy.. ze strany rodičů je to smrtelný hřích!!
Četla jsi Plavovlásku od Waltariho? Přečti si ji!

Nevím jak tě potěšit, Ayli, snad jen držet palce!!
:-)

31.05.2007 08:48:00 | La Suneteto

Co na to říct.....chybějí mi slova,protože si to ani nedovedu představit.Někteří lide nemají "dar lásky" pro své nejbližší.....nebo pro některé ze svých nejbližších.Nemají potřebu "se rozdat" zcela a bez nároků na "návrat".Jakoby trestali za své vlastní chyby,které si ani nedokáží přiznat,ty na nichž se provinili nejvíce.A právě proto,že Ty jsi ta s těmi...ehm básněmi....se srdíčkem plným lásky,kterou rozdáváš,jsi přesným opakem své matky.Už jsi si zvykla,že z její strany nemůžeš krom sobectví očekávat nic.A věřím,že kdyby došlo na lámání chleba,tak budeš jediná,která se postaráš.Protože neumíš oplácet ničím jiným než láskou.Vážím si tě za to cos tu napsala.Takhle se "rozdat" umí jen opravdový člověk.

02.05.2007 17:50:00 | Harr

Mončí..má tě ráda a věř že se nato upamatuje a mě nezbývá jen doufat opravdu upenlive doufat ze nebude pozde..
je mi to moc lito..nemuzu ti nahradit mamu...a ma litost a bolest ti nijak nepomuze, ale momentalne je to asi to jedine co jsem schopna ...ee..placam tu nesmysly..promin...mam ti napsat komentar kte krasne smutne uvaze a zatim si tu vylejvam vlstni beznadej..odpust..

01.05.2007 22:40:00 | Lady Celebrian

Smutné..přesto jako všechny jiné smutky, je to součást života. Něčí život je smutný tím, něčí zase jiným. O to víc bychom se měli snažit se nepoddávat tomu, co na nás chtějí páchat ostatní. Musíme sami sobě "páchat" dobré věci, mít se rádi sami a těm ostatním odpustit a neřešit je tolik. Lehko řečeno? Ano jedině tak to jde. Lehce a bez zbytečných hloubek, kam bychom se mohli omylem dostat:-)

30.04.2007 16:38:00 | Portobella

Ale máš nás... Není to ono, vím, máme jiný geny, ale máme stejný emoce, mozek, srdce, skoro nastejno periodu... Taky doma někdy brečím do polštáře, taky sním o cestě po Londýně, o jedné velké náruči, která se krásně směje a voní jí vlasy létem, o pohodě s knížkou, o pařbě na Eru.. Nejsem tvoje matka, ale jsem tvoje.. Mám tě ráda a mám vztek... Tak proto to řeknu tak natvrdo: SER NA MATKU, ať si jde koupit třeba jeany s Replaye...

29.04.2007 21:48:00 | Angelon

jezis..je mi lito,ze ted nejsem tvoje maminka a misto me si to necte ona..ale jestli je takova jako pises,myslim takova jaka je a jak se da pochopit z "dopisu pro ni,co si nikdy neprecte", asi by se toho moc nezmenilo..mozna jeden vecer,jedna chvile,ale jinak bylo to asi zustala stejna hruza prumeru..lidi zaspi to,co videli,cetli,slyseli,citili..a mne je to lito..my rodice me maj radi,ale uplne fakt a navostro me taky neznaj a ty "ehmm..basne" jim uz milion let nectu..nepomuze ti tohle srovnani,ale nechtela sem odejit bez niceho..
btw:dekuju za kom..snad sem ho rozlustila..

29.04.2007 21:22:00 | veronika