Básně autora Amonasr
Nalezeno 1546 záznamů. Zobrazuji 1461-1480.
Dnes už si nejsem úplně jistý, jestli ten zmatený jsem nebyl spíš já. V sedmnácti, ani ještě dlouho potom, jsem totiž ještě netušil, že do ženské (dívčí) duše není možné nahlédnout a tím méně jí porozumět... ;-))
Za mých mladých let se hrála dechovka ještě i v rádiu. Dnes už to mladým asi skoro nic neřekne, ale tohle byla moje téměř "generační výpověď" :-)) - ten rozčilený despekt ke vkusu i mého táty je tam myslím pořád ještě znát... ;-)
Když si na mě po 35 letech múza nečekaně zase vzpomněla, tiše si při tom melancholicky cosi prozpěvovala na lidovou notu... http://www.youtube.com/watch?v=y4dyUCVgtVo
Karolína Světlá by to Nerudovi asi napsala taky tak nějak, nebo ne...? A co je mi nakonec do Karolíny, já jsem já. A Kubský P. taky není Neruda... :-D
@&@ Ne, nechci nikoho strašit, ba právě naopak – na boj s démony závislosti není podle mě nikdy pozdě. A věřte, že jsou k poražení nejen v pohádkách. Něco o tom totiž i vím ;-)
Už v mládí jsem možná tušil, že všechno je zpravidla jiné, než jak se to tváří, a nebylo mi to asi úplně jedno... ;-)
Takový obyčejný den na koleji - asi během zkouškového, jinak by se tam ta věda zřejmě ani nedostala... :-))) https://www.youtube.com/watch?v=EnzXmY-8zCI
Tak to je největší rychlovka, jakou jsem kdy napsal. Teprve před chvílí jsem si všiml, kolikátého dnes je. To je snad kromě prvního září jediný den z mé první třídy, na který nikdy nezapomenu – takové události se v tomto věku pamatují na celý život... ;-)
Retro ze šuplíku - po včerejší černohumorné diskuzi s doprovodnou "válkou generací" jsem vyhrabal něco, co jsem psal v podobném věku (cca 22). Zdá se mi, že jsem byl alergický (a stále jsem) na stejné věci, jako mladí i dnes. Nebo ne?
Tohle tu umisťuju jen s velkým sebezapřením. Ale když se na to podívám s blahosklonným úsměvem, vidím s kapkou nostalgie docela živě toho krásně roztouženého kluka, který se vznášel nad zemí tak, jak už se to nikdy později nemohlo opakovat… ;-)
U toho připojeného ilustračního šansonu Hany Hergerové jde ve vztahu k básni spíš o tu vzteklou náladu, než o slova. Myslím, že v hodně podobné náladě jsem to totiž kdysi psal... ;-)
Většina lásek přichází a odchází, tato mi přiběhla a dokud mi budou síly stačit, už ji utéct nenechám. Snad umřu dostatečně silný...
Opět jedna z mých prvních. Nevím, co mi tenkrát provedla, a nepamatuji si ani její reakci, když jsem jí to dal... ;-) Ale ten stříbrný vítr mi zní v uších i teď, když si to po 40 letech znovu čtu :-D http://www.youtube.com/watch?v=C_LWHnvNPMw