Básně autora šerý
Nalezeno 63 záznamů. Zobrazuji 21-40.
Vždy nemám jasnou tvář a není mi do smíchu. Ale nikdy jsem si tím neodlehčil! A všude kalných industriálních barev. A stádní černá a šedá. Nálada je barvoslepá... tak chyťte toho zloděje!
Z regalů mé poetické hračkárny. Fantazie uložená v krabici od dětských botiček s přeskou.
Inspirace ne dáli múza, dá mi ji Dálí.
Potkat v podletích Fráňu Šrámka
Inspirace z mého oblíbeného a dlouhého echa. "Chtěl bych tě potkati v lukách."
Život sesychá - mimo jiné, i v suché plody. No však. S dary se ale neplýtvá. Zejména těch, které mají spotřební lhůtu do roku mé smrtelnosti.
Všem členům "Spolku Nespavců."
Musíme překonat předsudek, že člověk v zásadě usiluje o to, aby byl šťasten. Ve skutečnosti chce jen to, aby k tomu měl důvod. (V. E. Frankl)
Až si zima užije svůj chladný čas. Vesna vůli s touhou... probudí v nás
Když mé myšlenky plynou - nad hladinou.
Já nic, já muzikant. To mě "vyprovokovali námětem" zejména Mapato (šedesátá léta) a Marten. Ačkoliv takové téma zrovna mojí doménou není... tak jen výjimečně zaprudím Lit(e)rem-protestu z os. přetlaku. Fakt!
Od kdysi té původní, tato báseň přepracováním zvláčněla. Pro lásku v lidských korytech, aby se nerozlévala do bezbřehé zaslepenosti.
Rozverná? V podstatě se nic neděje! Když chlapec jednou doroste do kravaty, objeví báseň... novou hračku na hraní.
I lásky jsou smrtelné. Jen v ní sliby, sobectví a nenávist nikoliv. Díky, moudrá Milostenko. Že jsme zůstali vděčnými pozůstalými.
Sedím za dveřmi ticha s tužkou u papíru. Kolem hlavy šelest vzletné múzy T. S. Eliota. Víří se vzduch, fén... slyším meluzínky. "Máš v tužce tuhu života. Piš a nepředstírej!" A tak...
Vytrvalým milenkám. Tažným andělům, kteří neztrácejí víru v správnou navigaci.
