Návštěvnost
Mými bobulemi očí angreštu
Mými bobulemi očí angreštu
Anotace: Z regalů mé poetické hračkárny. Fantazie uložená v krabici od dětských botiček s přeskou.
Tak snadné kráčet po obloze
zavazím o šťavnaté mraky
z nich ukapává na dno oblohy
kam vyplazují jazyk žíznivé pouště.
Mlsně sedím na taburetu pralinky
pode mnou džungle lízátek
zelení pavouci neúnavně háčkují krajky pastvin
kol pasoucí se korpusy sladkých zeber
s mláďaty ojíněných kokosem.
Za noci, opomenutý vánoční rohlíček měsíce
žvýká pedro a nafukuje bubliny
souhvězdím orionu vylézají piškotoví koníci
řehtají, baví se
když lekají barevné lentilky hvězd.
Jak Noe, pluje Malý Princ
na prámu tabulky oříškové čokolády
rozhazuje rybářské sítě
záhy se v nich třepotají želatinové rybky
bezzubě šišlající… himl helkott!
Fantazie nasáklá vesmírným punčem
uložím ji nazpět staré papírové krabice
od dětských polobotek s přezkou
spolu lodičkou kůry
na které se s mořeplavci plavil
dalekým ostrovům vanilkových vůní.
Mládí je jediné dítě, které mě v duši neopustilo
škatuli převazuji puntíkovanou mašlí
kterou jsem skrze touhy blízkosti
zcizil první lásce
s iks párem nožiček malé žirafy.
Únava klapla vypínačem
pozhasínala všechny barvité vnitřnosti
mám do dlaně nazýváno přikrývek.
„V spánku přece člověk nestárne“
říkám natěšen k jitru.
Zas očima angreštu na stopkách
poskáču přes švihadlo copu slunce
životem na lačno
posnídám na ocase ještěrky.
Komentáře (39)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk:-)
A ke všemu jsem dostal hlad.
19.05.2023 12:11:46 | La Suneteto
No nemáš si začínat!
Ale budeš li chodit často, pošlu stravenky :-)
Velké díky za pokoukání La Suneteto*
20.05.2023 00:19:01 | šerý
Tak to beru. :-)
Rádo se stalo. Šak nekončíme.
:-)
21.05.2023 18:26:12 | La Suneteto
Lollipop lollipop lollipop, hop...:-)
26.08.2022 23:12:38 | básněnka
Hm, asi máš Básněnko pravdu. Pro dětské publikum. Jsem už ale hodně v pokročilé pubertě. Do tří dnů dostanu naplánovaný rozum a začnu se tvářit jen decentně. Začnu sledovat burzu i tv politická zpravodajství :-)
Zatím díky*
27.08.2022 00:58:18 | šerý
No tak jsem si trochu zazpívala hochu :-)
27.08.2022 06:58:32 | básněnka
Pojato směle, pojato kosmem *)
17.03.2022 09:58:28 | Dejvis
Vítej v mé dávné dětské fantazii. Však myslím, že i Ty máš v sobě stopy barvitých sladkostí dávných časů.... a třeba i příběhy Malého Prince. Člověk někdy nad vzpomínkou pookřeje a jistě je to příjemným kladem života.
Jsem rád, když do "mých světů" zavítáš. Díky*
17.03.2022 12:07:57 | šerý
Záměrně volné asociace, uvolněná gramatika, stav beztíže. Asi spím. Přesto si Tvoji básničku budu pamatovat.
12.02.2022 18:38:41 | Kaprikorn
Můj autorský záměr jsi vystihl dobře Aleši. Jsem potěšený, když dílko u čtenáře zakotví. Děkuji Ti*
24.03.2022 02:23:36 | šerý
Je to krásné milý Šeráčku,mít stále Duši dítěte. Velmi pěkné je Tvé dílko...
30.01.2022 22:47:00 | Jarunka
Děkuji, Jarunko. Jsem rád, že se Ti líbí.*
31.01.2022 00:38:45 | šerý
To bola jazda! ktorú si rozhodne ešte chcem zopakovať :D
29.01.2022 18:09:38 | Dávid
To je prima zpráva Dávide* Jízdu můžeš opakovat. Je načerpaná plná nádrž*
Velké díky, že si zavítal.
29.01.2022 21:41:48 | šerý
Kájo … to je bájo… pozveme kluka s plakátu…cukrovou vatu místo mraků… skákat budeme z postýlek… v očích šibalský plamínek… úsměv… nádherné nejedno počtení… z
28.01.2022 21:46:11 | zdenka
Vítej Zdeni. To je prima, že sis přišla popovídat k mému modrému okénku. To víš, že mě velmi těší, když se Ti líbí. Myslím, že i v ženách stále ty mladé letorosty děvčátek, snících jako princezny, i třeba "školku s míčem" si zahrály, nebo načesaly pěknou panenku. Počkej, jen pomalu... počkej Zdeničko a nic nepiš-neodpovídej! Budeme raději diskrétní a až se jednou potkáme, tak mi o tom něco pošeptáš. Ano? A kdyby jsi měla taky se mnou duši zděckatělou, tak si koupíme bonbóny a zmrzku a pěkně se umouníme :-)
Tak velké díky za přečtení a někdy tedy u plakátů nashledanou*
29.01.2022 02:59:19 | šerý
máš tam pěkné momenty :) ... životem nalačno posnídat na ocase ještěrky - mi přijde jako nejpřesnější zásah do čtenáře (teda mě:)
28.01.2022 15:01:32 | lawenderr
Díky, Lawenderr. Jsem rád, že jsi nahlédla*
28.01.2022 16:23:45 | šerý
Krásná obrazotvornost.
28.01.2022 11:01:34 | Vědma
Bezva zpráva, Vědmo. Děkuji*
28.01.2022 16:20:10 | šerý
Teda, tomu říkám naprosto šíleně skvělá představivost, která mě baví. :-D
Nepřestává mě udivovat bohatá zásoba slov a nápaditost spojení, no je to perfektní. :-)
27.01.2022 20:21:20 | Kubíno
Mám upřímnou radost Kubíno, že tě mé dílko z poetické hračkárny oslovilo.
Velké díky - zas někdy, třeba. Však víš: Kdo si hraje, nezlobí*
27.01.2022 23:40:20 | šerý
...zahrádka plná laskomin, to my děti rády ochutnáváme plody...představivosti tvé...;-)
27.01.2022 13:41:44 | Marten
Po ládování se plody představivostí jistě nepřibereme na váze... ani čistit zuby, z jejich případných sladkostí po nich si nemusíme.
Jsem rád, že sis se mnou nechal v sobě uvízlého děcka. To je bezva energie a prosta celoživotně veškeré inflace.
Díky.*
27.01.2022 14:43:41 | šerý
...nejhorší jsou lidi, co v sobě dětství úspěšně zabili...jsou už jen vážně dospělí...no fuj...;-)hrají si jen se svým nabubřelým egem jak s jojem...bleéé...
27.01.2022 17:37:03 | Marten
Když si udržíme v mysli na uzdě hranici prorostlé fantazie dětství... abychom se nestali na veřejnosti směšní. Ani pan Mrak, nás nedoběhne*
27.01.2022 23:30:17 | šerý
Ach, tys bohat milý Šeračku*
Tys bohat
nitrem svého JÁ
Rosou co
TEBOU protéká.
Je neskonale plnná.
Stačí jen kapka
Vždyť to víš.
Omočených řas.
Stočí se jak prstencová zář.
Pár hladkých perel pod víčky
jsou Saturn TVÉHO vesmíru
ať dají ti vždy krásné sny.
Tomu se říká, mít "sny na míru".
Jenom se do nich zachumlat
ve sladkém opojení.
Kde hravost poštipuje snář.
Šišlám si a říkám.
Nic se neděje
...šimrej sny
dětským úsměvem.
Po celý život
s TEBOU JE.
No jó..do líbivek..s ní
..kam jinam:);).
Pěkně pěkné.*
27.01.2022 12:02:15 | jenommarie
Že sdílíš s mojí fantazií, je příjemné Marie. Je to taková nostalie k dětství a je škoda, že nelze opět zalistovat v někde ztraceném lexikonu kouzel. A ty jako čarodějnice na košťátku s turbo motorem, si nemůžeš opět nabrat dobrého kursu k dětskému čaroději druhé kategorie. S ním poseděla pod rajským stromem a z hrnečku fantazie spolu popili maté bylinek šťastného dětství... a nebo uskutečnili bezbřehé sny, silným lekvarem z babského ucha.
Ale to neva. Myslím, že všech Tvých letů k hranici fantazie ještě nekončí a ztraceného lexikonu není třeba. Je důležité mít nadhled... a ten dobrý kurs* Přeji Ti ho - přejme si jej.
Děkuji, za pěkný komentář. Však jako dospělé děvčátko, dospělého kluka si povzbudila...
13.02.2022 23:40:56 | šerý
Naopak, zalistovat lze
a je fajn..že toto nám nikdo vzít nemůže..pouze my sami si můžeme udržovat tu barevnost
a i ji více napěchovat a opečovávat si ji, dle svých libých ..jak je nám po chuti. Alespoň tato že jsou občas nám v podvědomí k dipozici ..otevřít si ta vrátka a jen tak si zahloubat..poškádlit fantazii..
ať den nám zkrásní a věřím..že i omladí* :)
Přeji TI též Šeráčku a děkuji ti za ten hravý a barevný komentář ...
však i tys mě povzbudil..někdy si ta vrátka do dětských očí přivírám..a pak se s radostí vracím
:) měj krásný den. M
Ps: Když jsem tvé dílko četla, úplně se mi vybavilo i barevně, byl by to krásný radostný obraz..škoda že ne pohyblivý, i když dnes se dá vytvořit vše ... jen nepredčí tu fantazii .:))
17.02.2022 11:44:54 | jenommarie
Teda tomu říkám akvárko šerý, můžu přisednout a koukat s tebou? Dívej, donesla jsem i lízátka, jaké si dáš? Já nejraděj zelené. Tak, a můžeš promítat. Nejdřív do Afriky, jo? Tam jsem ještě nebyla. A páni, taky Pedro už mává, tak ho berem, ne? No a ještě v dálce vidím, nějaký malý uličník dobíhá, s tmavýma očima a šibalským úsměvem, toho taky radši vem, z očí mu kouká jakási darebnost. A vidíš? Tu trpělivou malou slečnu s mašlí pod krkem? Jak to jen pozoruje? To bude naše záchrana. Vyplouváme!
Jsme stejné krevní skupiny Kájo, slyšíš? Být stále mlád, to bych si přál, být stále mlád. Vzepřít se jednou provždy kalendáři, jen mládí, nikdy stáří … Bože chlape, snad to mládí udýcháme …
Jo a tu krabici, tu si s dovolením uložím, šerý má u mě ve spíži svou poličku, vlastně už regálek …
27.01.2022 11:00:49 | Vivien
Já měl nejraději lízatko barvy žluté. Vždy jsem si ho představoval, jako plástvičku medu. Bezva zpráva, že jsme stejné krevní skupiny VK malinovka... a jedeme v tom oba*
Sedíme spolu v prvé řadě kina a prožíváme film pro pamětníky. Tam si hrajeme na tatínka a na maminku - na doktora, raději ne. Já přijdu jako domů z práce (samozřejmě dělám v té době vysněného popeláře) a dávám ti dva pětníky a tři desetníky výplaty. Ty je hezky uschováš do jako hrnečku. Dáš mi pusinku a pohladíš mi po kštici. "Jsem ti tatínku navařila. Vím že máš hlad jako drak Braborák."
"A co máme maminko dnes dobrého?" zeptám se.
"Špenát a plněné knedlíky uzeným masem. To přeci máš tak rád."
A už mi na kamenný stůl pokládáš talíř kedlubnového listu s vrchovatou porcí. Zadívám se - trochu nedůvěřivě, na tu manu dvou nezralých jablíček a rozmašírovaných listů pampelišek. "No jez, tatínku. Dokud je to teplé!"
Pod tvoji kuratelou krásných očí vkládám jídlo do úst. Hořko-kyselou chuť přemílám v ústech a snážím si představit... úplně něco jiného!
"Nemáš to málo slané? Myslím, že jsem to nedosolila."
Z domělé slánky si dosoluji špetkou kopaného písku soli. Mezi zuby mně zlověstně zaskřípe.
"Chutná ti to tatínku? No, snad se mi to povedlo." vykouzlím gurmánský usměv. "Je to dobré, maminko."
Nu což, něco zaskřípe, to se děje i v lepších rodinách. Spokojeně se na mně podívá a opět pohladí po kštici.
"Tak to jsem ráda, že tě chutná. Ještě jsem pro tebe upekla koláč." řeklas hláskem konipáskem a postavila přede mě plátek syrové dýně posypané kmínem. Opět zaváhám, a prohlásím, že jsem už přejedený.
Předem ale vím, že mi jej má láska po chvíli podstrčí opět. A sním jej. Protože jsi mé zlatíčko a "mijuju" tě. A to přece za to stojí!
Představuji si tě vedle sebe, v té první řadě kina ČAS. Určitě by ses ve vaření velmi zdokonalila. A nebojím se. Fantazie mně stále ještě neopustila... a za milý usměv. Případně bychom šly třebáá... na pizzu, nebo pořádný biftek do restaurantu. Dali spolu dávnou řeč a zasnili se spolu. A potom? Popili meruńkovice, ze sadu souhvězdí Meruňek.
Těší mě, že v případě trasfůze krve mám případnou dárkyni, stejné krevní skupiny. Velké díky, Vivienko*
13.02.2022 23:04:12 | šerý
Už když jsem začala číst ...
Pouze na prvni pohled, by si mnozí mohli vybavit Lábusovu Jaruš :-)
ale v kině čas ... mi tvůj komentář připomněl mou vlastní
velmi osobní zkušenost, to snad jen vzkazem ti
Mí rodiče, jsou mi tim nejkrásnějším, co je láska, co celým svým nelehkým životem ji neopustili, žili ji a žijí stále jak stále dorůstá, a do úst ji "jen" v útržcích vět, ze kterých by časosběr miluju tě ten nejkrásnější, říká se stejná řeka, moje maminka říká To už je jiná zem.
Jsem ráda, žes mě komentářem vrátil k tobě znovu si tě přečíst.
14.02.2022 02:28:17 | Vivien
Jako správný dětina jsem si řádně užil. I zamlsal.
27.01.2022 08:35:30 | thrillek
Pěkně si zamlsat ve vzpomínkách cukrárny dětství... Jsem rád, že jsem Tě tam také potkal. Děkuji, Thryllku.
13.02.2022 21:42:04 | šerý
...Jéééééé. ...no teda,kterou pak krabku mám rozbalit,aby se z ní vyřinulo toliko barvitostí pro mlsný jazýček Života?Ty jsi to rozbalil jak jazzový muzikant svou improvizaci ve stavu pohroužení....Ten klučina tam stále je a nezestárne ani za dne.....Po nocích se sytí jinak..../úsměv/...Šeráčku. ...To je teda úplný gejzír......bravo...bravissimo. ..Ji.P.S.Viděno "mými bobulemi očí borůvek".....trochu vyšisovaných/smích/
27.01.2022 08:29:52 | jitoush
....Jo a ještě k tomu hlásím pane Klukulele,že to děcko svoje tam prostě taky mám a porád budu mít....Je to modroočka se žlutými vlásky s hladinou oceánu u pupíku..../úsměv/....určitě bys se na písku nepral a půjčovali bychom si hračky.....Ji.Tý jo....Tu si jdu uložit,to abych nezapomněla...
27.01.2022 19:34:28 | jitoush
Jsme tak trochu uvíznutý v dětství. Tedy co si budeme povídat. Pozornosti kolem nás a bezstarostnost bytí. Bylo to prima. Po pravdě dnešním dětem moc nezávidím. Myslím, že jsme si fantazii museli vymýšlet v představivostech. Zatímco dnes je jim vnucována virtuálně. Jsou nějaké vyjímky... to nepopírám.
Si čárni červenou pastelkou progresa Jituško, že bych se za princeznou bil na pískovišti do posledního mléčného zubu. I hrad bych pro ni postavil a lízátko jí upadlé do písku, gentlemansky olíznul. Jiní kluci si jezdili autíčky po podlaze drrrn drnndrn. A já se s její jasností, za ruku vodil a když dostal pusu tak drkotal Ba,ja-ja.
A že já fantazii míval! Však jsem se Ti kdys svěřil, že první mé "holčičí zemětřesení" způsobila (až do konce prvé třídy) světlovlasá, culíkatá Jituška s modrýma očima. Dolejzal jsem a ona mnou trpělivě pohrdala. Nosil jí tašku, kupoval eskyma, kradl v zahradách nejmalebnější jablíčka - marně. Byla neúplatná! Když jsem ji dal nečekanou pusu, vrazila mi facku a práskla to na mě své mámě (ta to zase práskla mému otci.) Dodnes si pamatuji její "zvučné" přijmení Kňákalová. Ono to po létech mělo dohru. Ale to už je trochu jiný příběh a věcí už jen dospělou.
Jsem rád, že sis se mnou kráčela pozpátku. Děkuji Ti*
13.02.2022 21:34:46 | šerý