Básně autora Rozmarýna
Nalezeno 97 záznamů. Zobrazuji 61-80.
Kapesní báseň krajně dekadentní, ale především v barvě pro růže tak nepříznačné: modré. Přeji pěkné čtení.
Kdopak si vzpomene na Červený tulipán? :) (Další symbolická ze sbírky Básní v nachu.)
Je toho tolik, co básně nemohou pojmout... Vzpomínám k ránu.
Psaní básní smí ulevit od úzkosti. (Další experiment.)
Experimentuji, protentokrát s rytmem básně. Nechť se (po)líbí :).
Všem, které miluji.
Občas umí být pořádně dotěrné.
Experimentuji s básnickou formou a láskou.
Ne každý boj je vítězný.
Jsem zkrátka místy s praktickým životem nekompatibilní.
Další koupací. Kdo by si vzpomněl na nebohou Ofélii?
Zbásněné popůlnoční zbláznění pojaté jako výpověď láskou, únavou a kdo ví čím ještě sjetého intelektuála. Hlubší význam díla nenalezen. Autorka se ztotožňuje pouze částečně.
Žárlivost je jen jedna z nesčetných odnoží strachu.
Filosofický eintopf točící se kolem všeho okolo i uvnitř. Smím prosit, čiperný tanečníku? Inu, polku bych si zatančila ráda.
Poměrně všední konverzační překážka, která však při dorozumívání se skrze sociální sítě roste do výšky a mohutní do šířky. Zkrátka - znáte to.
Podivné myšlenky plavou mou hlavou v době, kdy by se ještě měla ve sněních nacházeti. Aneb absolutní (fantastická) anarchie. Třeba se vám zalíbí navzdory své délce.
O tulipánu. Zlehka navazuje na předchozí báseň.
Rudé tulipány ve váze na okenní římse se uzarděly a rozkvetly.
Nebojte se podat svému soupeři ruku.
Po kratší mezeře přicházím protentokrát s něčím zádumčivým. Nyní už je lépe, člověk se jen občas bojí, aby ostatní nepoznali, kým doopravdy je...