Básně autora Rozmarýna
Nalezeno 68 záznamů. Zobrazuji 21-40.
...i nebyl tím, kdo bezmezně toužil po zteči...
...plíšek stokrát otočený v dlani...
...a tak Brunelleschi stvořil sochu ženy...
Báseň nového formátu, ve které v trochu pravidelnější, přesto experimentální formě sdružené číslem sedm promlouvám ústy jiných... ideově snad co nejvýstižněji. Nestojí snad poezie na upřímnosti?
Báseň Červený tulipán z mého účtu už dávno zmizela (zdravím neznámého mazače?), ale to pro kontext této básně není příliš důležité. Jaký máte vztah ke květomluvě? :-)
Neveršovánka na věčné téma aneb nestačí snad být milována?...
O touhách pod záštitou podzimu
Z loňského října, neustává být aktuální; poněkud delší, volnoveršová, podzimně asociační. Nevím, jestli se mi kdy podařilo lépe vystihnout coulem nostalgickou povahu duše snílka. A druhou z tématik básně snad ani uvozovat nemusím, znáte to všichni... :-)
Nenacházím košatější slova pro vyjádření něčeho tak neskonale něžného, niterného až posvátného - a snad to ani není třeba, čtou-li si dva lidé vzájemně v očích to, na co jazyk zhola nedostačuje. Aby se však nejednalo o sen, nejhlasitější musí být činy.
Větším dílem humorné. Formou experiment, ale moc vážně ho neberu/ neberte :-).
Nedušuji se, že jsou tyto de facto deníkové zápisy nositeli ohromné lit. hodnoty; sdílení ale také asi konec světa nepřiblíží. Texty jsou to vpravdě delší - i když je však hnacím motorem pro psaní bolest, snažím se jí dát alespoň trochu důstojnou formu.
...už je dobře... v této skladbě se (zčásti záměrně) rozpadá veršová výstavba, ale i chronologie samotného vyprávění. (možná také znáte to, když mysl sama od sebe zapomíná, ale současně zapomenout nechce... jsou události strašné, ale nikoli malicherné.)
Láska je věc ne-jistá a, ostatně jako vše v životě, co za něco stojí, nikoli bez práce. Má-li však dobré základy, za tu námahu (občas menší, jindy zase větší) to, zdá se mi, může stát.
Tato báseň představuje první celistvou snahu reflektovat můj vztah k blízkému člověku, možná nejvíce specifický a komplikovaný z mých osobních vztahů vůbec. Snad je tato výpověď (byť nesmírně osobní) coulem patetická; promlouvá z ní dítě,...
S malou emotivní předmluvou. Listopadová volnoveršová, dílem experimentální.
Tato náleží lásce, jež zanechala rýhy... jak z úsměvů, tak z trápení. Nebyla ideální, ale prolnul se s ní můj svět, na několik let. Místy se v myšlenkách samovolně vracím k těm, kteří byli jeho součástí... snad i více než k lásce samotné. Znáte to také? *
Tato báseň, opus magnum jedné doby, ve které téměř žádné jiné básně nevznikly, je kronikou mého, tehdy zapečetěného nitra. Je v ní obsaženo mnoho dějů, symbolů a kolem dokola se jedná o bod na cestě k rozuzlení. Sami víte, že některé věci hold trvají :-).
...nedoporučený postup... Již z horních vrstev šuplíčku, trochu více expresivní, sebeironizující. To si tak místy básník neví rady s tím uvnitř, tak spolu se sebou potrápí i cucek papíru, - však to znáte sami...
Tato už je taky starší, ale když mně se tak líbí... tak ji sem musím pustit :-).
Letitý epilog k jednomu nepříliš skromnému přání (a pomyslné završení dalšího, již proběhlého mrholení :-)).
...mrholení se změnilo v husté sněžení. Tak ať po nás přijdou závěje *.
Návštěvnost
