Nalezeno 360 záznamů. Zobrazuji 281-300.
Člověk tak rád někdy se zasní, do nocí zní verš dávných básní... Jistě ti starší poznávají slůvka něžné písně, která sice byla o mamince, ale umožňují člověku snít i o věcech zcela jiných. Já se tu také zasnil nad jednou básní a výsledek posuďte sami...
Tak dnes mne čarodějka již po druhé přinutila zamyslet se nad věcmi, které bereme jako samozřejmost a nevnímáme, co lidské práce,ale i prosté krásy se za nimi skrývá!
Když vzpomínky mám, nejsem nikdy sám! Jen si vybírám, na co vzpomínám!
Podvečerní snění o tom, co již není!
Tisíckrát můžeš snít o tom,co směl jsi mít! Nyní už je to jen nádherný prchlý sen!
(Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená...) Zpívám si píseň z operety, a smutek svírá srdce mé, zas v duchu líbám Tvoje rety, chtěl bych Tě zpátky, děvče mé!
Malá balada o tom,jak romantičtí básníci přicházejí o iluze!
Nějak zas tíhnu k eroticky laděným básním. Asi to bude dáno tím, co právě čtu. I tahle báseň byla inspirována dílkem z literu...
Asi se budu opakovat,ale nebýt,čarodějko,Tvé krásné básně,ač v ní touha nakonec vyhasla,neprobudilo by to ve mně již dávno zapomenuté vzpomínky a city a nevznikly by ani tyhle verše...
Další citlivý a něžný človíček,co si říká "cecilka", napsal dnes krásnou básničku "Máš srdce dokořán".A já z ní obratem vykouzlil tuhle písničku na melodii,kterou jsem tu už slyšel znít,když jsem psal jinou báseň.Když se uvolníte,třeba i vás osloví!
Déšť jako posel lásky, to zní tak romanticky,že člověk neodolá...
A opět dílko čarodějky ve mně probudilo krásné vzpomínky i představy a spojilo je do veršů...
Když je člověk chytlavý, tak se verše dostaví, sotva kdesi něco čte! Děkuji čarodějce, že nádhernou básní svou probudila paměť mou! Já zasnil se,začal psát, a teď podělím se rád o city,co srdce tají! Snad i vám něco říkají...
Krásné je snít o lásce...
Smrt je též jednou z věcí života a to dosti podstatnou.Vždyť způsob,jakým odejdeme z tohoto světa, zůstane navždy zapsán ve vzpomínkách našich blízkých i našich nepřátel.Snažme se proto žít tak,aby až zemřeme,i hrobník pro nás plakal!Buďme veselí...
Takové malé zasnění nad krásou léta, proměněné v pár veršíků...
Fantazie je krásná věc! Umožňuje nám prožívat i to, co ve skutečnosti není, a to tak intenzívně, jako by to skutečností bylo! Anebo je to jen zhmotnělá touha po něčem, co nám chybí a o co si tělíčko říká, ač rozum se po zklamání všemu neustále brání?
Motto: Láska je větší než příval slov! O lásce se nediskutuje, láska je!
Člověka napadne ledacos a když už tak o tom přemýšlí,zkusí to zveršovat a už je zas nové dílko na světě!Dalo by se to natahovat donekonečna...Snad jsem to utnul ještě včas!
Osvěžující déšť zahladil zemi rány, mé srdce otvírá tajemnou branku svou, a touha po rtech Tvých zas, Lásko má, mne mámí, já chci zas sevřít Tě v toužící náruč mou!
Při svém bloudění po literu a dílkách svých VIP jsem četl prostějankovu báseň o psech a hned jsem to zveršoval po svém! A protože jsem s tím výsledkem docela spokojen /prosté,leč výstižné/,dávám to i sem,neboť nejen Láskou k lidem živ je člověk...