Nalezeno 361 záznamů. Zobrazuji 341-360.
Občas mám srdce plné touhy po tom, kdo je teď vzdálený, okamžik zdává se mi dlouhý jak celé roky, což pak dny! Když do veršů se touha vloží, snad trochu ulevím si tím... Ač dál to píchá jako hloží, že už mám navrch, dobře vím!
Kdysi,snad ještě za Komančů,běžel v Tel-evizi seriál "Lovy beze zbraně".Tehdy vznikly první 2 sloky téhle písně!Zbytek mne napadl dnes,za vlády Apačů! Má asi tuto melodii: La lala lala lala, la lala lala lá, la lala lala lala, la lala lalalá.
Malá hříčka se zvukomalebnými slůvky možná vzbudí shovívavý úsměv případných čtenářů.Je to však můj způsob,jak nebrat vážně to, co mne tam uvnitř trápí víc, než jsem ochoten si připustit, a co už bohužel nedokážu změnit...
Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů,které jsem kdysi napsal a nyní jsem jej objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...
Další pokus o píseň ze života s optimistickým závěrem! Melodii naznačují další řádky. La lala lala lala lá, lala lala lala lala, lala lala lala lá, lala la la lala lala. R: lalala, lalala - lala la la lala lala, lalala, lalala - lala la la lala lala.
Mé kamarádce, takovému milému sluníčku s něžně načechranými vlásky /v barvě melíru hnědé a blond/ a tím nebezpečně andělským pohledem, který bez varování přechází ve dva jiskřivé ďábelské plamínky hnědozelené barvy, patří tohle přání k narozeninám 26/4...
Nevím jak vy, ale já mám mnohem raději drobné dárky, které mi někdo dá jen tak od srdíčka, protože vím, že dárce na mne v té chvíli myslel s láskou a vložil do výběru i kousek sebe! A o tom je i tahle básnička!
Vzpomínky na Lásku jsou vždycky krásné, i když občas i smutné, když květ touhy jen tak planě vykvetl a člověk nikdy nepoznal sladkost jeho šťavnatých plodů...
Neslyšíš hlas Lásky plný touhy, jenž Tvé jméno volá zas a zas? Bez Tebe jsem jenom stínek pouhý, vydán bouři srdce napospas.
Tohle je vlastně písnička jako ostatně hodně mých dílek. Melodii stručně naznačuji: la lala lá la lalalá, la lala lala lá, la lala lala lala lá, la lala lala lá.
Loni se mne dnes již bývalý kolega ptal, když tak píšu ty básně, zda bych neměl něco o životě, že bubnuje v kapele a něco nového by potřebovali. Tak jsem do svačiny spáchal tohle, mělo to i známou melodii a asi o 4 sloky méně. Jestli to použili,nevím.
"Láska je větší než příval slov! O Lásce se nediskutuje, láska je! "Tento citát, jehož autora jsem již zapomněl, by mohl jako úvod stačit. Vždyť: "Vášnivá Touha s Láskou jak rodné sestry jsou, častokrát zaměníme si jednu za druhou...
Přátelství, to je někdy víc než Láska!
Moudrost či z nouze ctnost? Quién sabe? Posouzení nechávám na vás...
Miláčku! Život je tak krátký, a já dostat tě chci zas zpátky...
Čím to jen může být, má milá, že jsi mne tolik okouzlila? Proč tolik snívám o Tvé kráse, která být bez chybičky zdá se? Proč když tu bez Tebe dlím sám, po Tobě touhou umírám? Proč když zřím do Tvých krásných očí, celičký svět se se mnou točí? Mám Tě rád!
Mám báječnou a velice půvabnou kamarádku, takové milé sluníčko s nádhernýma očima, jejichž svádivému pohledu prostě nikdo neodolá! Kdo do nich pohlédne, ten je ztracen! Takže tahle báseň patří Tobě, kočičko!
Má lásko! Myslím na Tebe, ale Tys příliš vzdálená a tak si tu tak veršuji a představuji si, co by mohlo být, kdybys teď byla tady!
Také jedna z těch mladických hříček se slovy, která se mi teď po letech zas vybavila, když jsem opět řešil tu věčnou otázku. Doufám, že i má teorie odmítající klasickou "mušku jenom zlatou" si najde též své přívržence!
Tak jsem snad vyzrál na ten problém s komunikací s literárním servrem, kdy mi to nebralo diakritiku! Prostě si to napíšu v poznámkovém bloku a pak to jednoduše zkopíruji do prostoru pro text (označit myší, CTRL+C, kliknout do prostoru vkládání, CTRL+V).
Má vzpomínka patří kouzelné osůbce, která mne drží nad vodou, když je mi opravdu mizerně a já jí oplácím stejnou mincí, když pro změnu je to ona, kdo má potřebu svěřit se někomu, kdo ji vyslechne, nekritizuje ani se nevysmívá, potěší milým slůvkem, poradí