Básně autora Severka
Nalezeno 193 záznamů. Zobrazuji 41-60.
Rekviem básnířce.../prosba k V.H./
...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*
nemocná...všechno má svůj čas...:)
není nad to, když vám někdo dokáže setřít slzy...z očí...i z duše...kratičká báseň;) pro člověka, kterýho si nesmírně vážím...děkuji J;)Ty víš *
Už jste se někdy pokoušeli políbit přes zamlžené sklo?...*
mlčím vaše slova...
...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*
jedna favoritová...;-D...hodně mi pomáhá...ale přeci jenom to není ten...kterému patří mé srdce...*
čtyři miniaturní průhledovky do pocitů po 19. narozeninách...ještě mě tam nahoře prostě nechtějí...tak se pokouším jít dál...:)...
...Duše - poraněná stopařka...
Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí pár kapek bolesti...když se duše vrací z očistce zpátky do těla...
Tato momentka vznikla 11.11.2009 po koncertu Tomáše Kluse, dnes 16.4.2010 jdu na jeho koncert podruhé,...od té doby se sice hodně změnilo, ale přeci jenom si myslím, že si zaslouží být přečtena...*
...o lásce, smrti a poznání :)
příliš hlučné ticho...pro jedno zklamané srdce...
/"co budeš dělat po válce? Myslím - kromě toho, že budeš mou ženou?"/ ....*
/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování
kdo ví, nevěští...
Metastáze v souhvězdí Orionu...
Jedna srdeční šuplíková záležitost...už je to tak dávno, že to snad ani pravda není...?
Rozestláno.../na stéblo stejně/
Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...
joo, takhle jednou v lednu, přemýšlení dlouho do noci...
člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D blázním...blázním...