Výběr autora kvaj

Slova jsou jak tlapky kočky
šlapou neslyšně jak vločky
Slova jsou jak dusot koní
co se loukou spolu honí Slova jsou jak tělo hada

  Slova jsou jak tlapky kočky
našlapující v trávě
Slova jsou jak dusot koní
rozléhající se krajem
Slova jsou jak tělo hada

  kdysi jsem kameni řek
jenž daleko na pláži je
že sluneční paprsek
s ním zlatě komunikuje
– žhavě komunikuje pot se ze mě d

Spousta holubů kolem kříže
nad kopulí kostela
se zlatým nápisem IHS –
Iesus Hominum Salvator. Ocitají se tak,
aniž to tuší,

Před tímto pomníkem se to všechno stalo.
Foto: Foto: © Jiří Komárek,
Licence: Creative Commons BY-SA 4.0        Objevil se mladý muž od

lidé různých duší a způsobů
kolem chodí
jako lodi
plují si jenom pro svou záhubu kdesi tam vře voda na planetě
loď uhání
n

rýžovací lžička myju lžičku
při měsíčku že to smysl nedává
byla přece špinavá myju lžičku
při měsíčku od bláta i od zlata
bl

zenové žáby tančí
kolem zenové hole
vše na nebi i na zemi má smysl
který vzniká z nahodilosti pokud je nový a nečekaný
dá věcem

Jaký bude asi svět za padesát či více roků? Co bude s flórou, faunou, lidmi, válčením, ekonomikou, klimatem, vodou, ledovci, vzduchem, kulturními hodnotami? Nevím. A kvůli věku mě to ani moc netrápí.

V poklidné vesničce svítí ze zeleně úpravná stavení, hupkají zajíci, ze strání voní vřes, potok ladně meandrují a zemití lidé, kteří chápou potřeby

Cesta lemovaná stromy je jako osud.      Čas nehraje roli, jen spravedlivá odplata a osud. V příběhu „Na zlatém koni“ se na začátku jako by zázračn

    něco je prý normální a něco ne
jenže to jsou lidské kategorie
přírodu a její organismy
takové třídění vůbec nezajímá listy sp

Básnička "nekonečné proměny" rozvinutá do poetického příběhu.

  „Kolikrát ještě s jarním táním zavoní vítr milováním?“
„Co to má být? Je léto a nehne se ani stéblo.“
Vedro a námaha z výstupu úžlabin

  Léto, kdy se nehne ani stéblo,
vedro a námaha z výstupu
úžlabinou na kopec
jim přilepily trička na těla. Možná v nich něco přest

  Toužím poznat absolutno, řekla žena,
neboť chtěla mít aspoň jednoho posluchače.
Není přede mnou nepropustná zeď, dodala.
A já ji p

  Noc byla tak tmavá,
voda teskně šuměla,
trýznila mě ozvěna
zvedajících se prken můstku.
Jsi tu? Skrýváš se v kamenných zdech

Následující text je dílem parodií na bitvu na Vítkově, a dílem humornou parafrází jejího věcného a historicky hodnotného popisu, který tímto způsobem historické hodnoty částečně zbavuje.

Jan Žižka z Trocnova, socha Bohumila Kafky   Je 14. července, Léta Páně 1420 a jihovýchodně od pražských hradeb na hřebenu vrchu Vítkova se schylu

Než dojde na básničku Tohle mi vyšlo, když jsem zadal umělé inteligenci vytvořit obrázek skupiny bavících se důchodců.  Řekl bych, že je jejich

       Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka se zákuskem v ruce. Další ležel před ní na

  Neschází mu nic,
aby mohl nějak žít.
Je o něj postaráno,
má jistoty a doma to své. Lze za to vyměnit
vlastní svobodu?

  Bojí se politici?
Co jenom na to říci.
Děsí je inevitabilita
zvěčnělého strachu o koryta.