Výběr autora kvaj

rýžovací lžička myju lžičku
při měsíčku že to smysl nedává
byla přece špinavá myju lžičku
při měsíčku od bláta i od zlata
bl

zenové žáby tančí
kolem zenové hole
vše na nebi i na zemi má smysl
který vzniká z nahodilosti pokud je nový a nečekaný
dá věcem

Jaký bude asi svět za padesát či více roků? Co bude s flórou, faunou, lidmi, válčením, ekonomikou, klimatem, vodou, ledovci, vzduchem, kulturními hodnotami? Nevím. A kvůli věku mě to ani moc netrápí.

V poklidné vesničce svítí ze zeleně úpravná stavení, hupkají zajíci, ze strání voní vřes, potok ladně meandrují a zemití lidé, kteří chápou potřeby

Cesta lemovaná stromy je jako osud.      Čas nehraje roli, jen spravedlivá odplata a osud. V příběhu „Na zlatém koni“ se na začátku jako by zázračn

    něco je prý normální a něco ne
jenže to jsou lidské kategorie
přírodu a její organismy
takové třídění vůbec nezajímá listy sp

Básnička "nekonečné proměny" rozvinutá do poetického příběhu.

  „Kolikrát ještě s jarním táním zavoní vítr milováním?“
„Co to má být? Je léto a nehne se ani stéblo.“
Vedro a námaha z výstupu úžlabin

  Léto, kdy se nehne ani stéblo,
vedro a námaha z výstupu
úžlabinou na kopec
jim přilepily trička na těla. Možná v nich něco přest

  Toužím poznat absolutno, řekla žena,
neboť chtěla mít aspoň jednoho posluchače.
Není přede mnou nepropustná zeď, dodala.
A já ji p

  Noc byla tak tmavá,
voda teskně šuměla,
trýznila mě ozvěna
zvedajících se prken můstku.
Jsi tu? Skrýváš se v kamenných zdech

Následující text je dílem parodií na bitvu na Vítkově, a dílem humornou parafrází jejího věcného a historicky hodnotného popisu, který tímto způsobem historické hodnoty částečně zbavuje.

Jan Žižka z Trocnova, socha Bohumila Kafky   Je 14. července, Léta Páně 1420 a jihovýchodně od pražských hradeb na hřebenu vrchu Vítkova se schylu

Než dojde na básničku Tohle mi vyšlo, když jsem zadal umělé inteligenci vytvořit obrázek skupiny bavících se důchodců.  Řekl bych, že je jejich

       Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka se zákuskem v ruce. Další ležel před ní na

  Neschází mu nic,
aby mohl nějak žít.
Je o něj postaráno,
má jistoty a doma to své. Lze za to vyměnit
vlastní svobodu?

  Bojí se politici?
Co jenom na to říci.
Děsí je inevitabilita
zvěčnělého strachu o koryta.

čas mezi psem a vlkem plyne
když do šírání znovu zírám
zlo světlem denním nepomine
své srdce radši neotvírám jak rotují mlýnské kame

Čas mě již dávno rozhlodal,
avšak přece stále žiji.
Od všech těch darů, co mi dal,
duši nikdy neumyji. Mám víc, než co jsem mohl mít

Pominula moc sil zla,
proto hořely čarodějnice
o Filipojakubské noci.

Valpuržina noc,
neboť svatá Valpurga,
růže,

poslouchal jsem dětský
smích
pláč
a řev
jež ke mně doléhaly z hřiště
jak podobné si byly
projevy tří různých emocí to

  přiletět z dalekého vesmíru
má lepší rytmus a tajemství víc
než jenom v kosmu temném prostě žít však udělat do něj černou díru
j

  poušť není tak pustá
jak o ní kdekdo říká
pusté je pouze srdce
co vidí všude pustinu budeme se radovat
ze žluté žíznivé pout