Výběr autora KŠmahela

Úder vody. Hladina proniká obličejem a obepíná týl porostlý krátkými vlasy. Šumění bílé pěny se proměňuje v podmanivé dunění, jež rozechvívá zvolna ch

Bledě šedavé cáry visí z oblohy jako vlasy zaprášeného koberce a jen o málo světlejší skvrna prozrazuje, kde do nich zeshora vytlačují obvyklý vzor ti

Z dobových zápisků zakladatele řádu mnichů cestovní řehole   V roce dvacetistém dvacátém se z moci a dobroty Boží podařilo mezi muži vlivnými ve měs

Bylo, nebylo… Toto je příběh a u těch není důležité, jestli byly nebo nebyly. Tenhle třeba nebyl, ale kdo ví…? Je to příběh o Slunci, slunečnicích, č

Trochu prvoplánové, vím, avšak přesto...

Pouze tmou se duše plouží, odejde temnotou v hlubinu, hluchou mdlobou pohled kalí, v hledišti se stíny dlouží, stanu se stínem a uhynu, splynu s

Jsem vrah Vraždím každý den, bez mrknutí oka, bez sebemenšího zaváhání. Vraždím nepromyšleně, z nudy, z pohodlnosti, pro potěšení a málokdy toho litu

Bál jsem se tmy. Velmi jsem se jí bál. Stranil jsem se tmavých míst jak jen to bylo možné a držel jsem v opovržení ty, kdo tak nečinili. Tma znamenal

Sněhurka   Byla temná noc a krvavě rudý měsíc zapadal za temné smrky blízkého hvozdu. Vítr skučel mezi studenými kameny věže a dřevěné trámoví úpělo