Výběr autora janet_desp

O jedné z mých cest.

Vyhoření.
V tunelu již konce není
Ženu se temnotou bez odboček
Vypisuju smutný bloček
Nevidím vlevo, nevidím vpravo

Věnováno otci za duhové obzory, tam kde se láme světlo, a duše rozplývá se v jednotu všeho.

Dotknul ses hvězdné oblohy
Zanechal pozemské neduhy
Součástí vesmíru stal jsi se
Tvá duše šťastná je
Nebojí se.
<

Průplavy myšlenek.

Říkám si, kam jen plynou ty lidské světy, těch 8 miliard bytostí pachtících se maratónem života. Za čím se honí ty zpustlé duše? Planetu zemi navštíví

Toulajíc krajinou betonových stvůr
Mysl zahalenou do černočerných můr
Šedavé bytosti jak duše bez radosti
Upěnlivě se pachtí bez

Vkročit na moře duše nekonečné
Fragmenty ega zbydou jen slunečné
Rozbít obraz domnělého ducha svého
Rozrazit hladinu uvědomělého.

Na cestě poznání za vlastní svobodou.

„Svoboda končí tam, kde druhého začíná.“ Říkává se. Ovšem jak moc bývá naše svoboda formována? Jak moc ji řád lidského společenství okrouhá k obrazu s

O strachu z myšlenek na budoucno.

Přítomné okamžiky proplouvají dobou
Budoucnost stává se temnou kobrou
Myšlenky na ni lapají tě
Myšlenky na ni porazí tě
Za

Myšlenky proplouvajíc skrze společnost, systém a krásu vesmíru.

Nejsem toto tělo, nejsem tato mysl
Svět přestává mi dávat smysl
Lidská ega zamotaná do pravd
Jež sama vytvořila.
Co jest

Přerývaný dech
Kolem hlavy kouř z cigaret
Divoká spletitost budoucnosti
Jež nikdo z nás nemá dosytosti
Žít tady a teď.