Výběr autora Petr Z

Možná by to někdo nazval osud...

Roztočila ses s rozpaženýma rukama,
jako bys chtěla obejmout svět. Ale svět
objímá tebe a nejraději máš, když tě objímám já,
aspo

Někdy se raději neprobudit už kvůli těm dvěma

Do očí chryzantémy se snáší medový pyl.
Do vaty z mechu si lehnul a snil.
V zrcadlech probíhal věděl že žil.
Polibkem na rty je p

.. krásné vzpomínky ;) a jako je Modrý Mauricius nejvzácnější známka, pak... no však je to jasné

Znáš to napětí mysli, když víš, že na Tebe myslí.
Ale jen ty víš, že máš to stejně. Je tak zvláštní ten pocit, kdy chci abych u tebe procit.

***

Přinesl jsem ti kytici, teď na našem stole dlí jako náhrobek s epitafem. Myslel jsem, že zasloužíš si jednu každý den. Teď myšlenky mi běží cvalem h