Výběr autora Rbb

omlouvám se za má slova, která musela ven...

Když bolí duše, nevím komu věřit mám,
chci ti říct suše, pravdu již nehledám.
Slunce dnes pro mne již nevychází včas,
vděčný jsem

Láska je ....nevím

Jen jedno pouto jest,
to které je nespoutané,
kdo bolest odmítne
nepozná nepoznané.

beznadějná prázdnota ve mne bez tebe

vzpomínky jako kapky deště,
dálka nás sblíží víc,
chceš li vůbec ještě.

Šepot srdce ti napoví,
kam vydat se máš, <

Neumím to jinak říci, čas je největší cennost co máme.

Tvůj dech je tichý a nehnutý
jako ranní mlha,
sluneční světlo s patrnou průsvitností,
dotýká se tebe, žárlím ...

V

Slza

Slza prolitá,
po tváří stéká k zemi,
jsi ta co odmítá?
Co vytváří si své stěny.

Čas přílivu, doteků a něhy,