Panenka a Panáček

Panenka a Panáček

chtěli sedět vedle sebe

na poličce dlouhá léta

hledali jeden druhého.

 

Panenka si vlásky zdobila

chvilku vlnky zlaté

náhle velká proměna

je z ní tmavá bruneta.

 

Chtěla být stále mladá

být tak stále krásná

vše pro své mládí

vše pro svou krásu dělala.

 

Panáček svou

lopotnou cestu měl

svá silná ramena

v námořnickém trikotu

plavba s větrem v zádech.

 

Pupík mu narostl

malinko při těle

kšandy jako strejda

už ho nenalodí nikde.

 

Plynul lidský čas

který měří lidem stejně

který nás všechny honí

počítá každou minutu.

 

Panenka a Panáček

cestu k sobě našli

budou už navěky

ruku v ruce sedět spolu.

 

Ve svých mladých šatech

vedle sebe na poličce

žádná cesta nebyla lepší

na svět s pokorou a klidem

z výšky hledět.