Slunečný domeček

Anotace: Jedná se o přírodní baladu, prostřednictvím které její autor ukazuje, že v zániku (= změně) spočívá krása – jako ve všech odstínech jednoty, která však sama o sobě je neměnná.

 

Slunečné obydlí s vodní hrou v zahradě –

květnatá kolébka ve zlatém pokladě;

na dně té kolébky stříbrné penízky;

kolkolem vzkvétají zelené dvě lísky.

 

Zelené dvě lísky, lípy a platany,

javory, jírovce, jilmy a jasany;

na nich si zpívají hnědaví skřivani –

polední vánek, jenž pohladí po dlani.

 

Dny se s dny sečetly, v týden se změnily,

měsíce za týdny bez řečí pádily;

a nežli prvý rok k druhému přiletí,

záhy se vyvinou v celičké století.

 

Kolem se rozhlížím, nevida zahrady –

stojím před řešením podivné záhady;

pískový domeček stával tu – vzal ho čas;

teď tady místo něj pole a na něm klas!

 

Slunečný domečku, chovám tě v vzpomínce –

vodotrysk, zahradu, i stříbrné mince;

roky tě zradily, dočista zničily,

ach, tebe k zániku zcela odsoudily.

 

Bez ptaní vkročily tam, kde jsi stával kdys –

tebe zahubily jako bezbranný hmyz;

léta tě ranila, v posledku zabila –

pohledu na sličné obydlí zbavila!