Vražda v kuchyni

Můj úchop stisknu pevně,
protože mě deptá duševně.
Muž se naposledy nadechne,
a já přemýšlím kdy zdechne.

Stojím nad tělem nemohoucím,
mírně se usmívám.
Kdo je teď vedoucím,
asi jsem to já, jen se tak domnívám.

Noční můry z toho mám,
,,Měla jsem to dělat?", sama sebe se ptám.
Vzpomínky na schovávání těla,
do skříně schovati jsem ho chtěla.

Hlavu měl moc velkou,
nevlezla se do skříně.
Vzala jsem to pilkou,
vypadal tak nevinně.

Bezhlavé torzo klátí se ve skříni,
já zavírám dveře.
Vařím si ho v kuchyni,
spousta krve na zástěře.

Růže jsou rudé,
přípravy skončily
zbytky jsou všude
takhle dopadl můj milý.

Nemrzí mě to,
mám pouze radost.
Byla s ním často,
jen samá starost.

Takto končí vyprávění mé,
děkuji za pozornost.
Vše bylo smyšlené,
nebo zavládla spravedlnost?