Had a blecha

nenávidím sebe samého
a skrze tu nenávist nenávidím svět
vidím sebe pyšného marného
plného obdivujících se vět

jsem odpad a hnus v dárkovém balení
vše co je na mě je jen pseudozbožné mámení
sladké změnilo se v bolest ale bolest zůstala bolestí
smutný konec ve věčné štěstí a štěstí zase v neštěstí

ztratil jsem vše co jsem měl
abych viděl to co přes věci bych neviděl
ale hledal jsem to, co jsem dávno ztratil
cestu lživou jsem si takhle zlatil.

mí hrdinové měli srdce horká a tichá
a chtěli umřít v zapomnění
ale právě tím byli oslaveni
a já vím, že chci být jako oni
ale jak když mě k tomu žene má vlastní pýcha.