Tušení.
Tušení.
Anotace: Tušení přichází, aniž by jsi ho zval.
Někdy si připadám jak vyhořelá sopka, co mě v mém životě ještě potká?
Z černých vlasů, už jen více šedin, co bude dále však nevím,
jen tuším.
Tušení je nevalné, do života sílu nedává, právě naopak, bere,
těším se do Nebe.
Nebojím se smrti, ale i tak smrti uhni z mé cesty, ještě nechci abys mě skosila,
mám zde možná ještě nějaké poslání, doufám, že dobré,
ještě nechci skončit v hrobě.
No, a až jednou sekneš, a já budu muset odejít z fyzického světa, věřím,
že po moji Duši, naších Duších, nebude veta.
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk10.09.2025 15:50:14 Admirál
Je to z reality života, námět zpracován moc pěkně. Jasně a srozumitelně bez kudrlinek a metafor, kde čtenář musí hodinu přemýšlet, co autor myslel. Díky
26.08.2025 14:00:06 G.P.
Až umřu, spalte mne na popel
a moje nebytí oslavte tanci.
To abych v míru na život zapomněl
a červi, ať nemají šanci.
Až umřu, hoďte mne do proudu,
ať horský potok s sebou mne nese.
Ať v dlouhé hodině posledního soudu
jsem na poli, na louce, v lese.
Až umřu, na prášek rozemlet,
zbavený věčného woodoo,
splavený do moří, pohnojím celý svět.
...
Konečně k něčemu budu
...
27.08.2025 12:08:22 Jeněcovevzduchukrásného
:-)Tahle báseň se Ti Moc povedla, lepší bych nenapsal.:-)
