Tušení.
Tušení.
Anotace: Tušení přichází, aniž by jsi ho zval.
Někdy si připadám jak vyhořelá sopka, co mě v mém životě ještě potká?
Z černých vlasů, už jen více šedin, co bude dále však nevím,
jen tuším.
Tušení je nevalné, do života sílu nedává, právě naopak, bere,
těším se do Nebe.
Nebojím se smrti, a tak smrti uhni z mé cesty, ještě nechci abys mě skosila,
mám zde možná ještě nějaké poslání, doufám, že dobré,
ještě nechci skončit v hrobě.
No, a až jednou sekneš, a já budu muset odejít z fyzického světa, věřím,
že po moji Duši, naších Duších, nebude veta.
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Je to z reality života, námět zpracován moc pěkně. Jasně a srozumitelně bez kudrlinek a metafor, kde čtenář musí hodinu přemýšlet, co autor myslel. Díky
10.09.2025 15:50:14 | Admirál
Moc děkuji, no, a to jsem v šestce propadl z češtiny :-)
10.09.2025 15:54:58 | Jeněcovevzduchukrásného
Až umřu, spalte mne na popel
a moje nebytí oslavte tanci.
To abych v míru na život zapomněl
a červi, ať nemají šanci.
Až umřu, hoďte mne do proudu,
ať horský potok s sebou mne nese.
Ať v dlouhé hodině posledního soudu
jsem na poli, na louce, v lese.
Až umřu, na prášek rozemlet,
zbavený věčného woodoo,
splavený do moří, pohnojím celý svět.
...
Konečně k něčemu budu
...
26.08.2025 14:00:06 | G.P.
:-)Tahle báseň se Ti Moc povedla, lepší bych nenapsal.:-)
27.08.2025 12:08:22 | Jeněcovevzduchukrásného