Čeho se bojím

jsem lhářka
přesto zpívám
v kostelním sboru
kvůli útěkům za sluncem
kdy moje rty
křičí mandarinkově a modře
v šíleném snu
plném upířích
papírových draků
dole u moře
vrány kradou zmrzlinu
přímo od úst
a já
na pláži zvěrokruhu
svlékám svoji kůži
než mi ji ukradneš
a budeš nosit
pak
už to nebudu já
jen
lhářka pocitů
co oškrábe sama sebe
na kost