Den blbec

den nanic         večer

hlt slivovice

mi splachuje pitomosti

do písku zapomnění

naopak stoupají páry

chlorozelené otravy

a beze stopy se rozpouštějí

v omítce stropu

do stran se rozletěly

a ve tmě zmizely emoce

z nichž odkapává zlost

až do vyschnutí

najednou jsem volný

ale na plech, na krupici...

záhy usínám     s nadějí

že ráno bude nepopsané

a pero zítra jiné