Svědomí I.

 

Přibývá chvil

na prahu nocí

než tma ztratí svou průzračnost

 

Kdy

vracím se životem zpátky

k těm které zasáh‘

můj kámen

 

Dívávám se jejich očima

a zraky diváků

za skly

za klíčovou dírkou

 

až dnes vnímám - a s nevolí

lepkavý hnus toho

a nepomáhá mnoho

že i mne modřin pár bolí

 

a tak jsem rád že

obrazy smaže

noc

když zhoustne  sny

 

v nichž sedím nahý jak neštěstí

na klozetu

uprostřed náměstí