Zpátky ke kořenům

*

Je mi deset
     malým oknem v prvním patře domu
     hledím přes zaprášené listy stromu
     keře,
     kytky, trávy,
     na špičky komínů
     ocelárny v údolí

     nad nimi v poledne rudé slunce
     okraj kouře poráží
     proráží
     a nebe má barvu
     špon a okují

je mi patnáct
     a mne čeká změna
     jedu pod kouře rudožluté
     co barví nebe do zelena

je mi jednadvacet
     a pod slunce rudé
     pod okuje a špony
     se občas budu jenom vracet

jak sen v prachu padesát let
    a teď už skoro kmet
    jsem sám
    máma i táta už spí

    i kouře už jsou pryč

vracet se    není kam