Aber - ten konec....

*

přes moře lávka vratká

která se stále úží

a hukot  příboje tam dole

působí husí kůži

jak cíl se blíží netoužený

 

a marně vracíš cestu

zpět

k momentu křestu

kam už nevidět

 

vnímáš  vliv času

dny zrovna letí

soumraky i rána

střídají se ti

v rychlejším sledu

 

než v pátek vydechneš

už máš zas středu

---

nakonec  jednoho rána 

když chystáš se vstát

sám sebe potkáš

když odcházíš spát