KAMENÍ DUŠE

Z bolesti vášně slzy pramení

u dávné řeky věčné lásky v nás,

když opět nepřichází znamení

v tikotu hodin v podvečerní čas.

My neseme si s sebou kamení

nelásky ke květině plné krás,

vadnoucí na náměstí mámení

ve shonu města, které mučí mráz.

Pod klenbou noci, než se rozední,

se pouze v bídě pýcha rozhodne

zastávat místo zcela poslední.

Když krása těla duši zevšední,

srdce se stane plně svobodné –

až do konce všech protrpěných dní.

Metrum (jambický pentametr):
◡—|◡—|◡— |◡—|◡—
V „trochejské“ češtině:
◡|—◡|—◡|—◡|—◡|—
Rýmy:
|abab|abab|cdc|cdc|

https://www.youtube.com/watch?v=R2v-nooGyyY&t=1s