KAMENÍ DUŠE
KAMENÍ DUŠE
Z bolesti vášně slzy pramení
u dávné řeky věčné lásky v nás,
když opět nepřichází znamení
v tikotu hodin v podvečerní čas.
My neseme si s sebou kamení
nelásky ke květině plné krás,
vadnoucí na náměstí mámení
ve shonu města, které mučí mráz.
Pod klenbou noci, než se rozední,
se pouze v bídě pýcha rozhodne
zastávat místo zcela poslední.
Když krása těla duši zevšední,
srdce se stane plně svobodné –
až do konce všech protrpěných dní.
Metrum (jambický pentametr):
◡—|◡—|◡— |◡—|◡—
V „trochejské“ češtině:
◡|—◡|—◡|—◡|—◡|—
Rýmy:
|abab|abab|cdc|cdc|
https://www.youtube.com/watch?v=R2v-nooGyyY&t=1s
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Vždyť mnohý do své náruče
za léta spoustu kamení nasbíral,
snad každý trochu poučen,
by pravou cenu každého poznával...
16.09.2020 10:21:47 | Emily Říhová
Děkuji za velmi pěkné doplnění.
16.09.2020 17:46:13 | ARNOKULT
Krásná báseň, velmi mě oslovila.Cítím z ní krásu, kterou již někteří ale nevidí.
..ST..
09.09.2020 23:07:52 | Jaruška
V dozrání času života
se svobodněji člověk cítí,
mnohé kamení opadá
a méně srdce tíží. ;) *ST
Asi některé ano :)
09.09.2020 20:17:05 | jenommarie
Už jsem čekal - konečně! Opět jenommarie s krásnými verši.
09.09.2020 20:25:40 | ARNOKULT
Tak to jsem ráda, že potěšily.:)
Přeji Vám krásný večer a děkuji také,
ráda u nich vždy přemýšlím.
Verše jsou vždy pěkné. ;)
09.09.2020 20:30:06 | jenommarie
