Čistič chodníků
Čistič chodníků
Lhostejné procházení pod okny. Nic se neděje.
Nic, co by zvedlo balkony a mrštilo je do tváří
lidí. Stěny domů se zelenají, omítka sotva dýchá,
nemluví. Zato dole potřísněné chodníky, samá
stopa, vzpomínka na kaluž, oslintané obaly od
lásky. Za zády stalkují štíhlé komíny, strávený
kouř potí do ulic a krmí jím mláďata. Město se
nadouvá, šeptají si věže, vykloubené schody
utíkají k prahu, aby nás opustily. Po střechách
skáče hlas a nikdo ho neslyší.
V cizím městě člověk hloubí krátery, na nic se
neptá, jen rozleptaný prostor.
Tady čistič chodníků plivne si do dlaní.
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Obsahově velice dobře skládané. Připomněla jsi mi spoustu věcí a děkuji za řádky.
14.05.2024 16:06:51 | mkinka
Mělo být krmí "jím" nebo je domyšlené i tohle a jde o mláďata ulic? Atmosféra rozpadu a slepých konců civilizačního (kdysi) pokroku je zachycena výborně. Tak drsně a odmítavě že láska, jakkoli v podobě oslintaných obalů, se tu krčí jako nevinná tradiční hodnota jako ubohé ptáče.
Zvláštní členění, které trhá věty a pasíruje vše skoro do kostky, je pozoruhodné a název výborný. Aktuální záměrně hurá destruktivní, temně obrazná báseň. Ano - tohle děláme ze světa. Silná krásná práce.
14.05.2024 09:48:52 | Ezop
Má být "jím" (děkuji), ale ta idea "mláďat ulic" je vlastně nosná. Děkuji za pojmenování jednotlivých aspektů, které postihují intenci básně lépe, než bych to artikulovala já. Ano, přesně o evokování takového dystopického obrazu jde. Strach z toho, že nikdo nemá strach, nic se neděje, i když se děje všechno, dokud nám cosi výsledek nemrští do tváře...
14.05.2024 15:53:16 | Ophelia81
Taky jsem včera potkal omítku, která sotva dýchala. Hezkej pohled to teda nebyl.
14.05.2024 09:26:05 | twisted.wicker
