Co prozradil kámen

～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～

V kapkách deště plují ryby,

tak malé, že je nevidím.

Myšlenky protékají,

říčním korytem mysli.

Vylévají se do mraků,

ze kterých na mě prší.

Potom někdo zastavil déšť,

Slunce si sedlo opodál

do mokré trávy,

aby mě vysušilo.

Poprvé jsem naživu,

abych byl svědkem té krásy.

Cosi zašimralo v mé duši,

připlula neznámá velká ryba

z mé hlavy:

„Víš už, kdo vlastně jsi?“

Kámen mi to prozradil:

Ty jsi ta kapka  —

a někdo tě právě pije.

～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～～