Polní cesta ve Francii

Polní cesta ve Francii

1916, Somma

Někdo mi zezadu zacpal ústa.
Šeptem mi nařídil, abych tu zůstal
stát – a hlavně potichu!
Začal se mi bez ostychu smát.
Nebylo úniku.
Zkusil jsem pomalu po kapsách šátrat.
Našel jsem to, co najít jsem chtěl – granát.
Ukážu ho a zbraň se zaleskne.
On tu svou upustí a strach mu v očích probleskne.
Teď je to on, kdo bez zbraní
tu stojí. Je bezbranný.
Těch pět vteřin od odjištění pojistky
vymaže dvacet let života navždycky.
Neviděl jsem… jeho tělo.
Vím jenom, že vyletělo
nad zákop, kde jsem se schoval.
A jako dítě přemýšlel, proč jsem se tak choval.
Tudy jsem chodíval se svojí dívkou!
A dnes tady zabíjím puškou a dýkou
snažíc se ubránit mou rodnou zemi
přede všemi – Rakušany i Němci.
Přestože bojovat nechci!
K čemu to honění za věčnými činy?
Když už vám na ně nezbydou síly?
Když ani „konečné“ řešení
válečný stav v mír nezmění?
Krysy, špína, bláto a hlad
nahradí všechno, co jsem měl rád.
A tohle děláme my, tací,
co stvořili civilizaci.
Z bezvýznamných důvodů
se tady pereme o půdu.
Tak konečně otevřete oči
a nařiďte, ať to skončí!