Hřbitovní zeď

Anotace: Báseň inspirovaná tvorbou K. J. Erbena.

Studená, temná zeď tyčí se přede mnou,
Úzkost a obavy přinesla najednou.
Šustlo se ve křoví, vítr zavál,
těžký vzduch noci ostře jsem nasál.
Tím vzduchem nesl se tichý tón,
to z kostela hlásil půlnoc zvon.

Co skrývá se za tou kupou kamení?
Snad je tam dům s velkou zahradou,
kde v malém potůčku voda pramení,
je mi čím dál větší záhadou.

Já přelezu tmavou zeď, odhalím tajemství,
Jež ukryto před lidmi leží.
Zná ho snad několik havranů,
sídlících ve tmavých věžích.

Pomalu stoupám výš a výš ,
na dosah vrcholu už jsem již.
Seskočím dolů, otočím se
a v hrůze zrakem obrátím se.
Podívám se na tu zídku,
srdce se mi rozezní,
už pochopil jsem oč tu běží,
tohle je zeď hřbitovní.

Není tu krásný bílý dům,
je tu jen kaple s márnicí,
kde možná čeká umrlec, nehybně v rakvi ležící.
Není tu zahrada zelená se stromy a záhony,
jsou tu jen kříže pochmurné a náhrobní kameny
Není tu potůček perlivý co poklidně si teče,
jen pěšina mezi náhrobky co ke kapličce vede..

V tom otevřou se dveře kapličky,
z nichž vyjde průvod kratičký.
Průvod v šatech svátečních,
průvod hostů smutečních.

Rakev v rukou třímají, v pochodu se kývají.
Zevnitř rakve zvuky znějí, škrábání se ozývá,
Jaké strašné tajemství ta černá rakev ukrývá?

Však divní se mi lidé zdají,
Proč přišli v tuhle hodinu?
Co rouškou noci lidem tají?
Cítím, že dnes tu spočinu.



Pomalu pěšinou šedou se šourají,
Když vidím je dech se mi úplně zatají.
Těla bledá, ústa prázdná,
oči temné, kosti šedé, cáry hadrů ověšené,
jak do rakve je vložili,
věřit tomu nechce se mi,
mrtví dnes tu ožili.

V tom zazní výkřik, strašný řev,
až mi v žilách ztuhla krev.
Ty rány, křik a běsnění se ozývají krajinou,
pomoz mi přec Bože můj,
zachraň duši nevinnou.

Snad nečeká mě úděl tentýž,
co potkal toho chudáka.
Jež leží v rakvi beznadějně
A z posledních sil huláká.

Snažím se před nimi ukrýt
Ve větvích lípy košaté.
Však mrtví kde jsem dávno vědí,
Mají oči proklaté...

Chtěl jsem se otočit a uhánět odtud,
však zakopl jsem o kámen
snad tomu chtěl můj zlý přítel osud,
teď už se mnou je ámen.

Už drží mě ve svých spárech,
utéct teď již není kam.
Pomyslel jsem na svou milou,
oči plné slz teď mám.

Proč ta zeď tak lákala mě?
Rej teď mrtví mají tu,
Další hlupák zlákat dal se.
V záři hvězd a zvuku zvonů živí mrtví slaví tu.

Jejich lebky blížily se,
bránit už se nedalo,
přisály se na mé tělo,
srdce se mi zachvělo.
Už nespatřím svůj rodný kraj,
Ni mou milou již,
už nemůžu dál bojovati k smrti jsem teď blíž.
Hlava se mi zatočila, nohy podlomily,
bez života upadl jsem, mrtvým mě překřtili.

Teď po dlouhých večerech,
sedám na svém hrobě,
čekám až zeď přiláká hlupáka zas pro mě.