Jednou

Jednou mě zabije právě to, k čemu tak moc tíhnu,
dostanou mne sny, co byly vlastně noční můry,
jednou se moc daleko a příliš blízko mihnu,
jednou to mi bylo asi předurčeno z húry.

Jednou hrdlo prokousnou mi právě, ti jež krotím,
jednou, sama nemám zdání, kdy to může být,
jednou vstoupím do náruče svojí vlastní smrti,
jednou sama, vlastní vinou, přestanu tak žít.

Jednou, ono stane se to, tím si mám být jistá,
jednou, právě za to, čím jsem, neskriju svou vinu,
jednou, ano, právě toto osud můj mi chystá,
ať si to však klidně příjde, přece ví, že já to příjmu.