Protiklad

Jsem vlastní protiklad – životem vražděna,
i když mám spoustu jmen, jsem vlastně bez jména.
Jsem vlastní protiklad, nemocná věčností,
ztrácím se, hledána, pod tíhou lehkosti.

Jsem vlastní protiklad, lékem tvým trávena,
nepravý kapot slz, falešná ozvěna.
Nemám, co dala bych, hladí mne sama noc,
kdybych se dotkla tě, nebudeš žít už moct.

Jsem vlastní protiklad, zkrocena neklidem,
lidi, už nechápu, věřím jen nelidem.
Nic, než svůj protiklad, jako pláč cítím smích,
někdy se stane, že žije tvor z neživých.

Jsem vlastní protiklad, dech smrti anděla,
nejvíc se trápím, když zdám se být veselá.
Jen vlastní protiklad, žár srdce z kamene,
není, kdo splnil by slib, že stín zažene.