o slavnostech a hostech

raduje  se  zahrada

  zelenomodré  steny

 už  diskrétně  probleskují

rozdováděnými křovisky

barevně  opentlené  stromy

prorůstají  zásnubní  zídkou

jantarové  mělčiny  jejich  moří

    co  nevidět  pod  kořeny  splynou

  s okrem  zárodečné  skály

od  níž  též  pochází  veškerá  žízeň

té  zdejší  bláhové  podzemě...

až  splaskne  tahle   čarokrásná    bublina 

za  vlnolamy  podroušeného  štěstí

slimáci  věrozvěstové  skropí

nedokonanou  hostinu

svým  vědoucím  šlemem

a  po  čichu  se  vydají  za  vůněmi

 věky  zdiskredidovaného  Ráje

*