Dvanáct stovek

*

Chodím po ulicích bez lidí

vidím vše co jiní nevidí 

zhaslá světla nočních podniků

stopy  na rantlech chodníků

mdlý pohyb, jímž se plížím se svým bolem

orámovaným alkoholem

Zklamaný světák, lev místních podniků

 

k místu kde již po tisící

vídávám ženu s tmavou kšticí

která mi bývá malou vzpruhou

- jenom vždy jinak samodruhou

 

neboť ji znám po drahná léta

z tohoto - i jiného světa

z etiket lahví vína, z lahví piva

z fresek a plakátů se dívá

z Playboye její ňadra trčí

no - prostě frčí!

-------------

i kdyby byla Schiffer

anebo jiná Claudia -

říkám jí Cardinální ne!

či zbožňovaná Marilyn ...

a proč? Mon-roe?

 

Nenacházel bych  v srnčích očích

odpovědi na proč, co, kdy a komu...

jenom bych měl pocit,

že jsem jí padákem, když mine zlatou síť

 

auto za milion,

třpytné knoflíky od Diora s kouskem látky do oken

odměrku polibků a doteků

za letenku a lístek do Metropolitní

 

svatební oznámení dočasnosti

na rubu parte

(aby  na světě bylo aspoň kousek pravdy)

------------

z Ambassadoru na Národní mluvíme finsky

taxikář nemusí vědět, co...

vystupujeme

taxikář se usmál

kaksitoista satanen

 

kukuč jak svatýVašek v září

 

Jo.

Praha má mnoho tváří