Láska - to je hvězdné nebe,
jako Kasiopea a Velký Vůz.
Ty máš rád mě a já Tebe,
tak blízko mě být zkus.
Kdybych mohla,snesla bych Ti dráhu Mléčnou
i hvězdy z Orionova pásu.
Jen pro naši lásku věčnou
měsíční svit si vpletu do svých vlasů.
Hvězda za hvězdou padá na Tvou tvář,
v náruči máš kytici všudybýlků,
nad hlavou měsiční svatozář
a v očích výraz věčných snílků...
A počítals někdy kolik je hvězd?
Jen tak prstem bodat do nebe
a u tříset se splést?
Tak pověz.Počítals???
Můj komentář se týká všech tří dnešních básniček. Původně jsem si je četl jen proto, že mě zaujalo jméno Písklátko. :-)) Ale teď musím říct, že se mi moc líbily, prostě v jednoduchosti je krása a tohle je v té záplavě docela osvěžující. Jen tak dál. ;-)
07.09.2007 15:08:00 | Skald
Actafool...díky moc...je bezvadný tohle číst...A neboj,nejsem zrovna ten typ,který by měl přebytek sebevědomí...spíš naopak...
03.09.2007 20:44:00 | Písklátko
píšeš dobře:-)..jsou tu lidé kteří nenapíšou nic, všechny uráží a sebevědomí mají na rozdávání (aspoň tedy po netu). takže ty nos bradu nahoře:-) ale zas to nepřeháněj=)
03.09.2007 19:20:00 | Actafool
jsem moc ráda,že se vám ty verše líbí...trochu jsem se bála,aby nebyly oproti jiným veršům obyčejné...Díky moc za váš názor:-)
03.09.2007 18:43:00 | Písklátko
Máš vážně hodně procítěné básničky, moc pěkně se čtou a je z nich cítit hluboký prožitek.
Vítej na Literu!
03.09.2007 16:47:00 | Hannazka