Slunce

Podívej, Slunce je teď níž
jsem odtud, snad se nebojíš
mé jméno žhář je, vášní král
není ten led co neroztál

šlépějě žhavé kudy projdu
když míjím moře ztratí vodu
pohlédnu na Tě vzplaneš vášní
proměním tvrz Tvou na kouř prašný

můj úsměv hoří, slova pálí
kde jsou ty básně, co Tě hřály
sluneční vítr odvál všechny
alespoň jednu, prosíš, nech mi

jestli to Slunce jednou zhasne
zůstane modré nebe prázdné
pak věz, že králem byl jsem šťastným
ohnivé slzy měl z Tvých básní