Vyznání
Vyznání
Den co den sedávám sám,
„Má cenu bez lásky žít?“
sebe se ptám.
V pondělí, v neděli,
pořád sem nesmělý odvahy říct ti to
v sobě nemám.
Stojíš tam opodál,
srdce mé svírá žal.
Chvěji se při pohledu na tvou tvář.
„Kam má odvaho, kam utíkáš?“
Srdce mé se žalem svírá.
Vím,naděje neumírá,
jenže já strach mám,
že zůstanu navždycky sám.
Víš to ty si má naděje,
stačí pohled. Srdce mé zahřeje.
Jenže stále nevím jak ti najevo dát,
to, že tě mám ze srdce rád.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Tahle je podle mého ta nej :)
Děkuji za to,že jsem si jí mohl přečíst..
03.12.2008 19:17:00 | Martas1985
když není odvaha,pak se nedozvíš co ONA cítí,přesně u mě,ON neměl odvahu mluvit a já se trápila a pak jsem to všechno zkazila a teď je na nápravu pozdě,tak už běž za ní...
06.06.2008 19:42:00 | Mraveneček
denně, mívám je denně,ale k ničemu to myslím není, v lásce je třeba udělat něco víc než jen zžírat se a stále jen snít.
13.02.2008 23:04:00 | Aka Kiss
Tak na co čekáš? Odvahu najdi! :-) I když to není zrovna lehké. Jinak moc povedená básnička.
30.01.2008 17:12:00 | Známá - Neznámá
