Kráčíš po obloze jako hvězda nejjasnější ze všech.
Svítíš, hřeješ, záříš,
vím asi jak se teď tváříš.
Svítíš mi na cestu,
vím,
nehledáš nevěstu.
Hřeješ mě a teplo z tebe sálá,
co nejvíce bych si z tebe vzala.
Záříš jako sluneční disk,
svou stopu jsi do mě vtisk.
Ty kráčíš hrdě jako ta hvězda
a ač se to nezdá,
jsi stále nejkrásnější z nich.
Tak z téhle básně si odnáším nádherný barevný pocit - sytě temně modrá jako půlnoční nebe a zářící zlatá - hřejivé, plné citů a s duší v oblacích :-)
21.01.2008 19:16:00 | Lisa.Ginmi