jednou si lehnem, jak si ustelem

.
.
.
na nebi záplaty z ocele
a výhružně tlukoucí srdce holátek
odměřené pohyby
jednorukého tanečníka
za oknem
kovové melodie.....smích

a taky ptáci ve větvích
měkce znějící slovanské hlasy
co zpívaly nám a zvlášť holubům

protahující se dům
skřípání oken
rána dveřmi jako výstřel
a výstřely v dálce
jak vyplašená křídla hejna
nebo štěkot vzteklých psů

chybí ti babí léto do vlasů

vnímám
pomalé kroky
po chodbách

strach

tvůj hlas a dech

.....................po schodech...
..............stoupání
.......pomalé
je to
.
.
.