Jsi můj létající talíř
odneseš mne za hranice
mojí nudné galaxie
Jsi červený panáček na přechodu
když se kolem řítí vykloubená doba
Máš devět očí
protože já jsem slepá
Dofukuješ moje srdce sám sebou
létá mi v hrudi
jak balónek z nějž rychle uniká vzduch
tetelí se a rajtuje
plácá se a chrchlá všechny bývalé lásky
Jsi moje hlava
svoji jsem s tebou ztratila
zakutálela se pod kola rozjetého vztahu
jen na chvilku jsme se ji vydali zpátky hledat
a pak jsi řekl
"už nikdy se nesmíme pro nic vracet"
Jsi moje nespavost s důsledkem a bez příčiny
Šílený rybář který loví dinamitem v mém srdci
Cesta z přeplněného kupé na travnatou pláň
Vůně macešek a divokého máku
Jsi otevřená zlomenina všech mých nepřátel
Jsme dva a přece jedno celé!
Milá Hannazko, beru si tyto verše osobně a dělá mi to moc dobře! Seš kouzelnice, nebo čarodějnice, nebo obojí?
A Ty nutíš chlapy chlastat? Joj! To by se mi líbilo!!!
Mě zatím všechny ženský chlast jenom zakazovaly. Proto jsem radši vopuštěnej, se svym věrnym půllitrem.
04.04.2008 18:38:00 | Glooaming
Tvoje poezie asi ne, ale to jak mě nutíš chlastat mě asi brzo zabije! :o)))
08.02.2008 17:15:00 | G30R63
svět se děje ve zvláštních intervalech
smutku a bolesti
a ty jsi to o čem jsem snívala v krabičce od pastelek*
07.02.2008 13:33:00 | Rozárenka