Den ode dne

Den ode dne mne méně znáš
den ode dne mne ztrácíš,
když ráno zamykáš,
jak mrazivý dech, jinovatka na skle,
zadrhlé soukolí, kování prasklé.

Sám sobě cizincem,
jen sebe proklínám - viníka máš;
světýlka pokání zhášíš,
odmítáš návraty, zabíjíš příští.

Komu se zalíbíš? Koho si přiblížíš?
Bude ti alespoň věrný?
Čekáním na zázrak promrháš zázraky.
Když musíš, zapomeň,
neúprosná!