Návštěvnost
Den ode dne
Den ode dne
Den ode dne mne méně znáš
den ode dne mne ztrácíš,
když ráno zamykáš,
jak mrazivý dech, jinovatka na skle,
zadrhlé soukolí, kování prasklé.
Sám sobě cizincem,
jen sebe proklínám - viníka máš;
světýlka pokání zhášíš,
odmítáš návraty, zabíjíš příští.
Komu se zalíbíš? Koho si přiblížíš?
Bude ti alespoň věrný?
Čekáním na zázrak promrháš zázraky.
Když musíš, zapomeň,
neúprosná!
den ode dne mne ztrácíš,
když ráno zamykáš,
jak mrazivý dech, jinovatka na skle,
zadrhlé soukolí, kování prasklé.
Sám sobě cizincem,
jen sebe proklínám - viníka máš;
světýlka pokání zhášíš,
odmítáš návraty, zabíjíš příští.
Komu se zalíbíš? Koho si přiblížíš?
Bude ti alespoň věrný?
Čekáním na zázrak promrháš zázraky.
Když musíš, zapomeň,
neúprosná!
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Vztah mezi dvěma lidmi, kdysi spojenými obrovskou láskou je třeba hýčkat, ale bohužel, když je na to pouze jeden, tak je to strašně těžké...závěr je opravdu parádně napsaný
24.05.2008 09:23:00 | Lorraine
Poslední tři řádky jsou skvost.
23.05.2008 15:35:00 | Špáďa
Opravdu dobrá.
17.05.2008 12:30:00 | Psavec