Svit luny

Dlím zde v čase,
kdy svět se v propast řítí,
v lidí mase
já tak sama se cítím

Někdy v noci,
kdy luny chlad mě laská,
vnímám ten cit,
prý říká se mu láska

Neúprosný
je čas, jenž nás dva dělí,
tvých očí krásných
jas je v tmách osamělý

Chtěla bych smět
tvoji tvář vlídnou spatřit,
mít, milovat,
tobě celičká patřit

Kéž tvůj dotek
má kůže brzy pozná,
chci ti šeptat
slova, jen naše, něžná...