Anotace: Nikdy nejsme méně chráněni před utrpením, než když milujeme, nikdy bezbranněji nešťastni, než když ztratíme milovaný objekt nebo jeho lásku. ... (Sigmund Freud)
utrpení, které přijímám
v podobě tvé existence
která tak měkce
zaútočila na mé
srdce.....
bolest, která se dostavila
s tvou přítomností
mrazí mě
v morku
kostí.....
beznaděj, která se spojila
s mým světem
v den
kdy ses
v něm
zjevil
ty.....
strasti, které pohltily
mé srdce
všechny ty strasti
já si hýčkám
v myšlenkách.....
protože je pro mě
vzácné vše
co je spojené
s tebou...
Copyright © 2008,Caracol
Já uvětvena...tyhle oči,tenhle pohled ale člověk pozná až PO....Když to cloumá,tak si tyhle věci nepřiznám,ale ted..do slova a do puntíku....
Legendární tečka:-)díííky,je bezva,že všechny ty myšlenky,které nám ulítnou,umí zachytit někdo jiný....
třeba do čajového sítka...
13.01.2009 01:01:00 | zvířenka
Pro mne velmi cenná.
Našla jsem v ní radu,nebo příklad,který zrovna moc potřebuji. Dík!
10.01.2009 11:12:00 | s.e.n
Jo..., také to tak cítím, nádherná básenka:)
29.12.2008 20:03:00 | kaja k
Lehce mi to vyznělo jako mraziv láska, velká láska, ale také s bolestí... možno to chápu špatno... ale někdy milujeme a vzdáváme se tolika věcí, že když se občas pozastavíme a uvědomíme sito... člověk by snad ani nevěřil...
29.12.2008 15:53:00 | NikitaNikaT.
.
neboj se, Caracol,
nezmění Ti jméno,
jeho dotyk jen převrátí
tvé jediné písmeno
ze starosti bude stálost
a za vrásku přijmeš v lásku
vše, co je dosud jen klásné.
Dlžím vám parce.
.
29.12.2008 01:05:00 | a_tao