minulost odbyla půlnoční sen
a jarní slza se v oku rozlyla
skápla na zem, kde důlek utvoří
kde moře zrcadlené se tiše ponoří
ponoří se do krásných snů
tajemných, chce se ti brečet?
pláčem se uzdraví
uzdraví se tichá a smutná víla
co na louce tančí
tančí nad svou hlubokou láskou,
co nikdy neodešla
odešla však náděj
náděj vystřídal smutek
tak černý závoj nosívá
a svou bolest v srdci tajně ukrývá
v hloubi srdce tam ke kterému je třeba klíče
úsmívá se i pláče
ST! je za hloubku, projev citu. Básenka je citlivá, má jisté své kouzlo, pěkná myšlenka, aj když mne lehce holí, je skvostná. Obraty, které jsou použity do sebe náramně zapadají.
29.12.2008 23:18:00 | NikitaNikaT.