Mramorová květina

Celičký život hledáme cíle
a pak když člověku nastane chvíle
kdy andělské světlo život mu osvětlí
a posedlost mysl zabední

ve dne či v noci v pekelných mukách
vidí ji v nebi vidí ji v lukách
ve svých rukách svírá
tu beznaděj všehomíra

zahleď se do řeky
zahleď se do trávy
ač krása veliká
muka tvá nespraví
ona ta jediná z širého obzoru
ona ta květina s květem jak z mramoru
do morku kostí tě zaklíná
do hlubin duše pak člověk se proklíná
tak přinuť mramor tančit, přinuť ho milovat ...